V roce 1956 na Mistrovství světa, které se konalo v Cranfieldu, zvítězil britský reprezentant Ron Draper. Jeho model byl publikován v ročence Aeromodeleru 1956-57. Model byl dynamického designu, který byl v té době v kategorii „C“, tedy motorových modelů standardem. Typ profilu nebyl uveden, ale šlo o profil s rovnou spodní hranou, aby při motorovém letu křídlo příliš stroj ve stoupání nebrzdilo. Časovač ovládal přívod paliva k motoru a směrovku, která se vychylovala do zatáčky při druhé fázi letu. Determalizátor byl ovládán doutnákem.
Po uvedení plánku modelu pak následoval velký článek o evoluci designu motorových modelů. Ale to je jen informace bokem, která dokládá, jak zajímavá ročenka to byla. Ale vraťme se ke Cranfieldu. Zde je první část výsledkové listiny.
Na dolním snímku je pak Ron Draper při vzletu. Myslím si, že je to velmi podařený snímek.
Jak již psal František Dvořák v jednom ze svých článků v časopise Letecký Modelář o létání v kategorii „C“, nejdůležitější je dostat model co nejvýše. Tudíž používal slabší a rychlejší profil, který model při motorovém letu nebrzdí. Z větší výšky se pak naklouzá lepší čas, nevadí tolik horší profil. V takových podobných úvahách žil i jeden americký modelář, který se jmenoval Hank Cole. Hank šel ve svých úvahách ale dále. Řekl si, že by mohl mít jak dobrý profil na kluz, tak dobrý profil na motorový start. Jeho fotografie s modelem byla publikována v německém časopise Flugmodellbau číslo 4 z roku 1956.
Na fotografii drží zajímavý motorový model. Rozpětí modelu je 44 palců což je 1117,6 mm. Model poháněla WEBRA 1,5 cc. Celková váha dle FAI byla 300 gramů, pro závody AMA bez balastu 256 gramů. Ta zajímavost není ve složité konstrukci žeber v křídle a výškovce, ani v tom, že model létal s véčkem a má takový winglet na jeho konci. Zajímavá je mechanika křídla. Trošku s ní předběhl dobu. Vyšel ze stejné úvahy jako František Dvořák, tedy že pro motorový let je potřeba profil s nejmenším odporem. V době motorového letu je vztlak podružná záležitost. Naopak v době kluzu by bylo ideální profil změnit. Takže vymyslel model, který je právě na snímku. Model měnil profil pomocí časovače.
Model měl vlastně vytvořenou klapku, která se ovládala časovačem. Po doběhnutí motoru časovač odstranil podpěru klapky a ta se sklopila. Zda to bylo vlastní vahou, nebo zda tam byla jednoduchá pružina (stejnou jako mají například házedla F3K), netuším. Na plánu to zakreslené není. Klapka byla zavěšena na pantech z nylonové tkaniny. Tím odklopením podpěry se profil upravil na zakřivený a model vylepšil svůj kluz, který by při rovném profilu byl o mnoho horší.
Jak jsem zmiňoval, v německém časopise byl k tomu poměrně velký článek s plánkem, ale bohužel kopie je velmi špatná, takže se nedá přečíst.
Je ovšem otázka, pokud klapka držela v poloze pouze svou vahou, tak by se při jakémkoliv urychlení modelu klapka narovnala, a model pak svůj sestup ještě urychlil. Druhá otázka je, zda byl tento nápad skutečně regulérní. Netuším, nejsem schopný posoudit, zda bylo v pravidlech nějak vymezeno používání proměnných profilů. Dle autorů model splňoval jak AMA regule, tak po dovážení i FIA regule.
Každopádně, i v dobách dávných se vymýšlely revoluční věci. Dnes se toto používá v halových modelech kategorie F1N. V kategorii F1C se používají dnes jiná zařízení. Například sklápění křídel. Možná jsou tato technická zařízení spíše na škodu, protože pak se buď létají monotypy a modely staví profesionální firmy, a nebo to spousty modelářů odradí, právě pro svou složitost nastavování techniky a nízký výkon modelu, který si sami navrhnou a nebo postaví.
Překreslený plán v CADu 1:1 je možné stáhnout zde:
Jirka Hloušek
Zdroj: Aeromodelller Annual, Flugmodellbau