Trochu teorie o vlečném háčku
Opět se po čase vracím k Maďarskému časopisu Modellezés, tentokrát číslo 2 z roku 1960. Je zde teoretický článek o tom, jak dosáhnout správných výšek při vlekání modelů. Tenkrát se ještě tzv. nestřílelo. Teorii rozvedl pan Horst Winkler, německý modelář a teoretik.
Autorem článku je Lóránd Poich. Pravděpodobně provedl překlad a nakreslil doprovodné obrázky. Dnes se samozřejmě používají naprosto odlišné metody a háčky jsou technologicky někde úplně jinde. Na některých háčcích jsou aplikovány tehdy nemyslitelné technologie. Ale podívejte se, jak se o těchto věcech psalo před rokem 1960.
Vysoký start modelů kluzáků
V našem článku shrnujeme myšlenky a nápady Horsta Winklera, nedávno zesnulého renomovaného německého modeláře a specialisty, ohledně startu ze sňůry (v článku nazván vysoký start pozn. autora).
Modely do té doby nestartovaly ze šňůry, pokud nebyl startovací háček umístěn do špičky trupu stroje, po vzoru velkých kluzáků. První start byl proveden v roce 1931 s modelem „Der Grosse Winkler“. Od té doby se modeláři pokoušeli dosáhnout větší výšky pomocí mnoha triků. Původně nespecifikovaná délka šňůry byla při zavedení kategorie A-2 nejprve omezena na 100 m a naposledy na 50 m.
Nepochybně, kromě zvýšení výkonu modelu, tj. Snížení rychlosti opadání a tím zvýšení klouzavosti, můžeme dosáhnout lepších výsledků metodou „vysokého startu“, stejně jako úpravou modelu podle požadavků pro vypuštění v maximální výšce.
Obr.1
Je již známým pravidlem, že startovací háček musí být namontován 60 ° před těžištěm modelu. Výška dosažená modelem při vlekání výrazně závisí na tomto nastavení úhlu. Je snadné vypočítat nebo graficky určit maximální výšku, které lze dosáhnout pod úhlem 60 ° (výška h = sin 60 ° * 50 = 0,866 * 50 = 43,3 m) Obrázek 1. V úhlu 65 ° můžeme dosáhnout výšky 45,3 m. Nemusíme příliš zdůrazňovat, kolik znamená takový rozdíl – 2 metry v boji o sekundy.
Vezměte např. model s rychlostí opadání 0,40 m / s., tedy 2 / 0,40 = 5 sekund, to znamená, že model zůstane ve vzduchu o 5 sekund déle. Vidíme, že teoreticky, čím blíže jsme s háčkem k těžišti, tj. svislé ose modelu, tím vyšší výška by byla k dispozici. Aproximaci však nelze provést z důvodů stability. Pokud zvedneme úhel více jak 60 °, bude náš model těžší vytáhnout, snadno se uvolní z háčku, nebo bude nestabilní a nebude držet směr. V případě vyšší stability ve vleku se rychlost tahu zhoršuje, takže i přes dobrou směrovou stabilitu jsme nic nezískali.
Musíme najít řešení, kde dosažení vyšší výšky nebude na úkor stability. Toho lze dosáhnout na jedné straně praktickým návrhem uspořádání startovacího háčku a na druhé straně zvýšením směrové stability modelu. Svislá ocasní plocha modelu je v některých, zejména v nejkritičtějších fázích vleku, zastíněna a ztrácí svůj účinek. Tomu lze zabránit přesunutím části svislé ocasní plochy, případně celé, pod vodorovnou ocasní plochu. Můžeme také stabilizovat náš model posunutím uchycení křídla co nejblíže k podélné ose modelu. Je to proto, že čím menší je vzdálenost mezi těžištěm a středem vztlakové síly, tím větší je křížová stabilita při „vysokém startu“.
Obr 2.
Dalším způsobem, jak zlepšit výkon, je upravit startovací háček. Startovací háček může být vyroben v tzv. výkyvném provedení (obr. 2). V tomto řešení se model může v podstatě volně otáčet kolem své podélné osy. Při bočním nestabilitě (model vybočí do zatáčky) tedy nedochází k žádnému dalšímu točivému momentu a model se snadno vrací správným směrem. Praktické zkušenosti ukázaly, že oscilace startovacího háčku nepřesahuje + – 25 ° (tj. Celkem 50 °). S takovým řešením byl model také úspěšně tažen s počátečním úhlem háčku 75 °. Úhel 75 ° však zvolte pouze v případě, že je střed vztlakové síly na křídle docela blízko těžiště, jinak byste se měli uspokojit s úhlem 60-70 °.
Obr 3.
Nejdokonalejším řešením pro „vysoké starty“ je takzvaný „dvoustupňový“ pull-up režim.
Kritická poloha modelu „u vysokého startu“ obvykle nastává pod úhlem lana 20 – 35 °. Nejkritičtější je situace při strmém úhlu zaháknutí. Proto musíme zvolit řešení, ve kterém lze po vytažení nastavit příznivý počáteční úhel háčku asi 55 ° a po poloze úhlu lana 35 ° můžeme postupně nastavit počáteční úhel háčku 75 °. U dvoustupňové metody vypouštění musíme vyrobit vlečný háček, který mění svou polohu v závislosti na velikosti tažné síly a výškové poloze modelu, tj. poloze úhlu lana (obrázek 3). Startovací háček připevněný k ocelové pružině nebo z něj vytvořený je při vypuštění pod úhlem 50 ° a před odpojením 75 °. Velikost síly pružiny může být určena testem a experimentováním. Minimální a maximální úhlové polohy startovacího háčku musí být nastaveny v dorazem.
Obr. 4
Jednodušší konstrukční řešení je znázorněno na obrázku 4. Na této startovací šňůře jsou použity dva kroužky. Kroužek pod úhlem 50 °, který táhne model při startu, se vypne pod úhlem lana asi 35 ° (obr. 5), pak je model nadále tažen pomocí háčku pod úhlem 75 °.
Obr 5.
U posledně jmenovaného řešení vyžaduje vytažení modelu již velkou zručnost modeláře, aby cítil v ruce požadovanou tažnou sílu, jinak nebude schopen provést přechod z jednoho háčku na druhý dobře. S řešením ocelové pružiny nejsou žádné podobné potíže.
Na závěr upozorňujeme, že pro přesné dodržení popsaných úhlových poloh je nezbytné dokonalé nastavení těžiště modelu. Proto je nejlepší instalovat startovací háček až poté, co bylo stanoveno těžiště, tedy co byl model zaklouzán.
Jiří Hloušek
Zdroj: Modellezés
1960 číslo 2. stránka 14.