Poslední letošní soutěž větroňů – Hostomice 19. října 2019.
Petr Svoboda a jeho soutěže jsou vždy trochu specifické. U letošní soutěže větroňů tomu nebylo jinak. Nepřítele jsme, podle vzoru VŘSR, zmátli tím, že jsme květnovou soutěž odlétali v říjnu. Hostomice jsou ovšem taková výspa civilizace, že se nepřítel o této skutečnosti patrně nedozvěděl … 🙂
Tedy, sjeli jsme se ráno na ploše v Hostomicích. Počasí – chladno, zataženo, téměř bezvětří. Petr vysvětlil pravidla – tři starty, létání na kola, max. 5min. pro všechny kategorie. Kategorie ARC, ARC A2, RETRO, KÁNĚ CUP. Začali jsme létat za bezvětří, které se po chvíli změnilo v čistě zadní, slabý vítr. Mraky se rozpadly a sluníčko začalo hřát. Létali jsme na několik gumicuků a skupinka okolo Vláďi Perglera létala na navijáku. Po prvním kole jsme otočili start a druhé kolo proběhlo celkem bez zádrhelů. V průběhu kola třetího se vítr opět otočil o 180 stupňů a tak kdo neměl odlétáno, startoval se sílícím větrem v zádech.
Soutěž celkem „odsejpala“ a tak jsme okolo jedné měli odlétáno. Petr byl připraven a vyhlášení vítězů následovalo bez obvyklého čekání.
Na soutěži bylo k vidění několik opravdu hezkých modelů. Počasí celkem vyšlo, vítr byl pouze mírný. Změny směru větru měnily podmínky, ale při létání na kola na tom byli všichni zhruba stejně. Na říjen nakonec krásně teplo, sem tam nějaká termická bublina.
Ze soutěže jsme my Žehrovičáci vyšli výborně, i když jsme létali na gumicuku. Roman Fousek, úřadující mistr Evropy, vyhrál kategorii ARC i ARC A2, Honza byl v ARC druhý, já jsem vyhrál Káně Cup, byť se v této kategorii sešly jen tři modely. Létali jsme na gumicuku, o to jsou výsledky cennější. Kategorii Retro vyhrál Vláďa Pergler z Prahy, když při svém posledním letu předvedl asi dvouminutové ukázkové kroužení v „nuličce“ v přibližně desetimetrové výšce …
Bylo to tedy celkem pohodové polétání s větroni a jedna z pouhých tří letošních čistě větroňářských soutěží ve středních Čechách. To je k zamyšlení! Proto mé následující řádky neberte prosím jako kritiku, ale jako moje subjektivní pocity. Soutěžní pravidla jednoduchá, tři lety možná trochu málo, použití navijáku v soutěži společně s gumicuky nesmyslné. Ocenil jsem řízenou změnu startu, pro všechny stejně po kompletním odlétání prvního kola. Naopak panoval trochu chaos v určení přistávacího prostoru po změně startu. Boční vítr způsoboval křížení gumicuků. Mít pomocníka by tedy měla být povinnost. Pravidla SAM 95, která určují soutěžícímu kategorie ARC dva pomocníky, jsou správná. Jeden zůstává se soutěžícím a dělá mu oko, druhý se stará o gumicuk. Naviják Vládi Perglera dával ve měnících se větrných podmínkách větroňům výrazně větší výšku, než gumicuk. Když připočtu současné obtíže při schánění kvalitní gumy, mohl by to být dobrý tip na zajištění startů při tréninku, nebo na některé neoficiální větroňářské soutěži …
Škoda, že se Petr rozhodl jít cestou „svých“ pravidel, já mám osobně rád ve všem předem jasno. Třeba nám události měsíců budoucích udělají v těchto věcech jasno. Každopádně mu patří dík za zorganizování této soutěže a přeji mu do dalších akcí mnoho elánu.
Jiří Hruška