Před více jak měsícem jsem na web dával článek o modelu Archenopterix. Bylo to vyvoláno dotazem jednoho z modelářů. Osobně jsem se do toho pouštět příliš nechtěl, ale nakonec jsem si začal “hrát” na výzkumníka. Ještě nikdy před tím, jsem se nezajímal o zahraniční historické modely. Na to je v klubu asi odborník někdo jiný, já se za něj nepovažuji. Ale jak jsem již psal, nedalo mi to. Tak jsem kontaktoval naše kolegy z Itálie. Za zeptání nic nedáš a třeba budu úspěšný. V předchozím článku jsem konstatoval, že italští kolegové nezareagovali.
Mýliti se je lidské a nikdy nikoho neodsuzuj
Omyl, několik týdnů po mém dotazu se ozval pan Tiziano Bortolai, který nám poskytl malý plánek. Tento plánek není nepodobný tomu, který byl uveřejněný v dobovém časopisu Mladý letec z 5. Ledna roku 1948 (ročník 1947-1948).
Tento však je mnohem podrobnější a obsahuje i rozměry a souřadnice. Ale pan Bortolai se jal hledat dál, protože další moje dotazy nedokázal přímo odpovědět. Za dalších několik týdnů jsme dostali další informace, je to dobový článek z jejich modelářského časopisu, pravděpodobně pochází z roku 1947, který ještě za čerstva popisuje model Archenopterix. Dokonce tehdejší autor se snažil vysvětlit, z čeho jméno pochází.
Archenopterix nebo Archeopterix?
Autor italského článku dle překladače tvrdí, že jméno Archenopterix pochází z latiny a znamená prehistorický okřídlený hmyz. Já jsem hledal v latinském slovníku a nenašel jsem takové slovo. Za to jsem našel Archeopterixe a také Archaeopteryxe. Co je co si můžete přečíst zde: https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2019/cislo-3/fantom-rodu-archeopteryxov.html
Když se dívám do výsledkové listiny závodů z poslední doby, objevuje se tam pravidelně jméno Archeopterix a sporadicky Archenopterix. Ve starých výsledkových listinách v IL je to pak Archenopterix. Asi dochází k neúmylsnému přiklonění se k názvu Archeopterix, na které jsme si asi už všichn i zvykli (možná díky Jurskému parku). Vlastník modelu, pokud má model pojmenovaný správně, by měl ale důrazně protestovat, protože pokud jde vždy o stejný model, dochází k pravidelné dezinformaci.
Podklady k modelu
Ale vraťme se k tomu dřevěnému tvoru, zkameněliny nelétají. Pan Bortolai nám asi dodal maximum informací, které je možné získat. Když se podíváte na informace, které jsou zde uvedeny, je jasné, že stejný podklad měl autor českého článku Ing Schindler v roce 1948. Tedy plánek včetně italského článku samotného. Informaci ale k naší smůle zkrátil a tak jsme se dozvěděli jen něco málo. Tedy jak asi přibližně vypadal a že existoval.
Takže když to zrekapituluji, model byl poprvé publikován v italském modelářském časopisu v roce 1947, ale nevíme ve kterém. Tuto informaci jsme od pana Bortolaie nezískali. Další publikace o které víme, je Mladý letec z roku 1948 autor pan Ing. Schindler (mimochodem dlouholetý predseda modelářů) a poslední známá publikace je z italského časopisu SAM62 – Notiziaro No. 73 z roku 1999 (víme díky panu Vosikovi), který není přístupný v elektronické podobě a my tedy nevíme co je o modelu napsáno. Můžeme však předpokládat, že nic dalšího než to co máme není. Přesto stavební plán existuje a je dle něj stavěno.
Viz uveřejněná fotografie modelu Vláďi Perglera z Informačních listů číslo 62 z roku 2001, kde je správně uvedeno jméno modelu Archenopterix.
Popis konstrukce modelu
Nechme mentorování o podkladech a radši uvedu můj amatérský překlad z Italštiny. Použil jsem překlad do češtiny, němčiny a angličtiny, abych z toho vytvořil tento výtah. Je podrobnější než to, co bylo uvedeno v roce 1948. Pokud by měl někdo zájem o lepší překlad a vládne italsky, poskytnu originální podklad.
Alfredo Castiglioni je letecký modelář z milánského modelářského klubu, specializující se zejména na kluzáky, je konstruktérem a stavitelem tohoto nádherného modelu, jehož podivný název „Archenopterix“ je převzatý z latiny a znamená okřídlený hmyz (pozn. Tento název však nekoresponduje z žádným latinským výrazem, předpokládáme, že došlo k chybnému výkladu jeho autora. Okřídlený hmyz je latinsky Volitans). Jak sám konstruktér uvádí, tento kluzák je velmi inspirován modely Enrica Cattanea a Luciana Nustriniho. Kromě velmi zajímavé konstrukce a krásných linií má model slibné charakteristiky: nízkou rychlost opadání v kluzu a stabilitu při vleku.
Jedinou soutěží, na které byl zatím model létán, byla celostátní soutěž z roku 1947. Při svém prvním startu se umístil na prvním místě, kdy dosahoval délky letu 5 minut a 22 sekund „.
Zde je několik informací o konstrukci:
TRUP: přepážky mají vejčitý tvar z 2 mm silné překližky: březové až do středu trupu a od středu z překližky topolové; všechny jsou maximálně odlehčené. Dutá hlavice pro uložení zátěže je vyrobena ze švýcarské borovice. „Mandolínový“ balsový potah; proužky balzy s lety diagonálně orientovanými, lepených vždy s lety proti sobě, tloušťku odhadujeme na 1,5 mm. Přechody křídel a svislá ocasní plocha se symetrickým profilem NACA 0009 jsou vytvořeny z měkké balzy. Směrovka se zasouvá do trupu pomocí bajonetu. Trup Štětcem natřeno 7 vrstvami laku.
Nosníky v trupu nejsou na plánku vyznačeny, odhadujeme, že ližina v dolní části trupu byla z překližky 2 mm (pětivrstvá), nosníky byly nejméně čtyři – horní a spodní navazující na ližinu a na každém boku alespoň jeden hlavní nosník. Trup s největší pravděpodobností nebyl potažen papírem. Proto byl lakován sedmi vrstvami laku.
KŘÍDLO: Skládá se ze dvou polovin, spojených s trupem přes centroplán, pomocí dvou duralových spojek mm. 0,8 . Křídlo má profil EIFFEL 400 se sklonem tětivy 4 °, který se plynule mění od žebra označeného na plánku jako “A” k jeho koncovému oblouku do profilu NACA M.3. Nosník je vyrobený ze dvou lipových lišt 3X5mm se stojinou z topolové dýhy 1mm s výřezy, do kterých jsou žebra zasunuta. Náběžná hrana 5X10mm navazuje na balzový potah z 1mm balsy, který pokrývá 25% plochy křídla. Odtoková hrana je z lípové lišty 3X12, pevně spojená s každým žebrem pomocí dvou 2 mm balsových trojúhelníků. Žebra jsou z topolové překližky, kromě prvních čtyř žeber u kořene křídla, ty jsou z letecké překližky (5 vrstev) 2 mm silné. Poslední čtyři žebra jsou balsová o tlouštce 2mm. Koncové oblouky křídel jsou z balsy. Křídlo je potaženo hedvábným papírem (v původní bílé zadní část plochy za balsovým potahem a modrá přední a spodní část) vypnuto vodou a natřeno třemi vrstvami laku štětcem.
VÝŠKOVKA: Profil NACA 0009. Kompletně postavená z balsy; žebra mají tloušťku 2 mm, lipový nosník 3X10 mm, odtoková hrana má rozměr 3X14 mm, náběžná hrana 5X5 mm. Na trup je uchycena svislým bajonetem z překližky a upevněna pomocí šroubu, který také reguluje nastavení. Potah je stejný jako u křídla.
Odhadujeme, že lak byl asi cellonový, používaný pro napínání pláten.
PROFILY:
Profil Eiffel 400 byl vytvořen panem Gustavem Eiffelem.
NACA M3
NACA 0009
Italské modely podobné koncepce
V itálii ke konci čtyřicátých let bylo zkonstruováno několik velmi podobných modelů. Například Enrico Cattaneo v roce 1947 EC 451-6 neboli Italia V3. Použité profily jsou shodné s modelem Archenopterix.
V roce 1949 pak model Leucoptera přímo navazuje na model Archenopterix . Její autor Oreste Pignataro doslova “obkreslil” model svého kolegy Alfreda Castiglioni (oba z Milána), pouze zvětšil rozpětí křídel na 2700 mm. Trup má stejnou délku jako Archenopterix 1200 mm, ale upravil rozložení přepážek. Křídlo má profil EIFFEL 400. Ocasní plochy mají profil NACA 0009. Při porovnání obou modelů, můžeme odvážně tvrdit, že model Leucoptera je více optimalizovaná sestra Archenopterixe.
Stejný model jsme již jednou uvedli v Informačních listech číslo 136 v roce 2014.
Zobrazení detail trupu
Detail křídla
Opět jsem se „pochlapil“ a přeložil článek z Italštiny a trochu použil odhad, protože kopie článku není celá.
Popis modelu
Tento model postavený pro XI. národní soutěž získal 5. místo v celkovém pořadí ze 42 konkurentů; jeho časy v různých povětrnostních podmínkách se pohybují do 2’30 „.
Stavba modelu není snadná, protože vyžaduje značnou přesnost a pečlivost. Zde je popis jednotlivých částí:
Křídlo – U každé poloviny křídla je 27 balsových žeber o tloušťce 1 mm (s výjimkou žeber u kořene, které jsou v letecké překližky 2mm silné) nalepených na odlehčeném lipovém nosníku 5×20, na kterém je připevněn 0,8 mm duralový bajonet. Náběžná hrana je balzový hranol 5×5 mm umístěný na přední části žeber, odtoková hrana je trojúhelníkového tvaru a je tvořena topolovou lištou 2×20 mm spojenou s žebry pomocí dvojitých balzových trojúhelníků. Náběžná hrana je pokryta balzou o síle 1 mm a 4 cm široké ze zhora, a 3 cm na spodní straně křídla.
Profil křídla EIFFEL400 při sklonu tětivy 1 stupeň se plynule mění do symetrického profilu se sklonem tětivy 0 stupňů.
Trup – má eliptický řez dole a kruhový nahoře; 17 přepážek je z letecké překližky 2 mm silné s výjimkou přepážek 6-7-8 z překližky 3mm silné. (Přepážka 7 drží bajonetovou „krabičku“, která drží křídla). Borovicová hlavice, sahá až k druhé přepážce, prochází první, je dutá pro umístění zátěže.
Ližina je z 5vrstvé březové překližky 3 mm silné. Trup je pokrytý mandolínovým potahem balzou do 2 mm silnou. Tento není potažen papírem, ale lakován. Po každém nátěru pouze ošetřen broušením, vylepením nerovností a nakonec vyleštěn, aby se získal povrch bez trhlin.
Kormidla – vertikální má 5 profilů v balzovém dřevě o síle 1,5 mm, s výjimkou žebra číslo 4, které je z překližky 2 mm silné. Náběžná hrana je pokryta balzou: profil je NACA 0009. Horizontální je tvořeno 11 balzovými žebry o síle 1,5 mm připevněnými na topolovém nosníku 3×10 mm, náběžná hrana je balzová 3×3 umístěná na hraně žeber, odtoková hrana je z topolu 3×15 a žebra jsou přilepena stejně jako v křídlech, pomocí balzových trojúhelníků o síle 1 mm. Výškovka je připevněna k trupu pomocí svislého bajonetu z překližky na směrovce a pomocí maticového šroubu.
Křídla i kormidla jsou pokryta bílým papírem Movo a natřena lakem.
Jiří Hloušek