Startovací zařízení pro motorové modely.

V jednom ze svých předchozích článcích a byl to konkrétně článek o startovacích zařízeních pro větroně, jsem „pohrozil“, že se pověnuji i startovacím zařízením pro motorové modely.

Startovací zařízení pro větroně

Velmi podobně to ale platí i pro gumou poháněné modely. Tak a nyní přišel ten správný čas, takový článek zveřejnit.

Když se dívám do našich pravidel SAM95 a dalších (např. MČR) tak je zde uvedeno v několika obměnách toto:

„Modely startují ze země. Z ruky mohou startovat pouze modely s použitým motorem o obsahu 2,5 ccm a menším.“

„Modely startují ze země, nebo z ruky, dle rozhodnutí ředitele soutěže. Toto rozhodnutí platí pro všechny modely v dané kategorii.“

Nebo

„Modely startují z ruky, nebo ze země, dle uvážení soutěžícího. Soutěžící má nárok na vykonání čtyř letů, bez možnosti opravy.“

Nebudu nyní vrtat do pravidel, protože to je na jinou diskusi. Když vezmu sentenci „Modely startují ze země“, automaticky vidím motorák s kolečky, případně s jedním kolečkem, jak se řítí po vysekané dráze vpřed. Jenže co s modely, které kolečka nemají?

Po roce 1945 pravidla FAI jasně říkala, že motorový model musí povinně startovat ze země anebo z „umělé startovací plochy“, která nesměla být výše od země než 30 centimetrů. Model musí spočívat na zemi nejméně na třech bodech a musí být závodníkem nebo jeho zástupcem držen v normální poloze a puštěním odstartován bez jakéhokoliv postrčení. Toto platilo až do 31.12.1956. Mimochodem starty ze země platily i pro americké modely kategorie Texaco, bohužel ale nemáme detail pravidel.

Pravidla jasně definovala i neplatný pokus:

Když let trvá méně než 10 vteřin
Když se model srazí s jiným modelem po započetí měření času (kupodivu shodné i s pravidly AMA)
Lety, při kterých motor běžel více jak 20 vteřin (nebo délce stanovený jako čas běhu motoru)

Diskvalifikace:

Lety, při které upadla část modelu (například kolečko)
Jestliže se model nevznese ve stanoveném pracovním čase
Lety, při kterých se pomáhalo modelu ke startu nebo při letu umělými prostředky (například postrčením)

Z toho je vidět, že model musel odletět sám, bylo dovoleno pouze udržování modelu ve startovací pozici. Že je takový start věda dokazuje i reportáž Martina Hurdy uvedená na našich stránkách.

Volný motorový model a starty ze země

Zde Martin modelu pomáhal postrčením, což bylo zakázané.

Ale vrátím se k otázce, kterou jsem napsal před výše uvedeným textem.

Jenže co s modely, které kolečka nemají?

Tady se opět vrátím k citaci původních pravidel: „Model musí spočívat na zemi nejméně na třech bodech a musí být závodníkem nebo jeho zástupcem držen v normální poloze a puštěním odstartován bez jakéhokoliv postrčení.“

Z tohoto důvodu se na motorových modelech začala od roku 1955 ve větším množstvím objevovat trojbodová startovací zařízení. (Husička startoval z kormidel s modelem Letmo L17, roky 1949 – 1950 + 51 Mistr republiky pozn. autora). Kolegové z Německa by řekli „dreifuss“ ale v českých zemích se říkalo „start z kormidel“. Tedy model byl osazen stativem, který ctil výše uvedená pravidla. Zpravidla to bylo zařízení, kde trup byl podložen jednou vzpěrou, která se sklápěla a na výškovém kormidle byly umístěny další dva body, které „dreifuss“ doplnily. Model odstartoval po uvolnění rukou, které celý model stabilizovaly. Toto zařízení mělo ještě jednu výhodu, sklon trupu modelu se dal regulovat dle síly větru, a tudíž odstartoval v požadovaném úhlu.

Ale nebudu tady mlátit prázdnou slámu, a tak se podívejte na článek, který byl uveden v Leteckém modeláři číslo 3 z roku 1956. Na začátku autor komentuje článek v předchozím čísle, na kterém je vidět, že i v takovém časopisu jako byl Letecký modelář občas vyjde něco, co není úplně správně (dnes bychom řekli „kravina“).

Ke stejnému tématu se ještě vrátil Letecký modelář číslo 9 z roku 1956. V článku autor (zkratka Ret, pozn. autora) upozorňuje na povinnost doby výdrže na startovacím zařízení (stativu) po dobu jedné minuty.

Bližší americká pravidla se mi nepodařilo získat, pokud je někdo má, můžeme je uveřejnit.

Ještě se vrátím a doplním, že Zdeněk Husička, používal takové zařízení již v roce 1949 na svém modelu Letmo L-17. Viz tento plánek.

A nyní se vrátím krátce k současným pravidlům pro historické modely, jak to vidí moje maličkost. Vzhledem k tomu, že současná pravidla (je jedno která) vám ohledně startovacích zařízení a způsobu startu nepomohou (ani pořadateli, ani časoměřičům), je potřeba se vždy držet toho, co je v originálním plánu a tím se řídit.