Speedy Uncle Willie – SAM 95 Bohemia

Dneska se trochu podíváme na modeláře rychlého jako čert. Nebude to Tomáš Ciniburk, letošní mistr světa (2022) kategorie F3E, ale jiný rychlý chlapík jménem Bill Wisniewski.

Jak asi víte, tento muž se věnoval rychlostním upoutaným modelům. Kromě spousty prvenství v závodech má i několik prvenstvích, která se týkají využití nějakého technologického prvku, jímž předčil ostatní.

Ale nejprve se podíváme na ta vítězství, ať víme, s kým máme tu čest:

Být téměř každý rok někde první, přesněji řečeno, být první v národních šampionátech v USA a nebo na mistrovství světa, již vyžaduje velkou profesionalitu a pevné nervy.

Nejprve se ale podívejme do roku 1960. Tento šampionát byl v Maďarsku, a jistě si pamatujete i na náš článek o Dr. Benedekovi a jeho „průseru“, kdy poskytl Billovi pomoc při opravě jeho motoru po havárii v tréninku. V tabulce nahoře je uvedeno, že byl na světovém šampionátu druhý. Rychlejší byl pouze Italský závodník Ugo Rossi, který si při jednom z letů asi poněkud nesportovně pomohl (zkrátil si šnůry natočením přes rameno). FAI však, i přes protesty, vše nechala bez povšimnutí. Za Billem na třetím místě se umístil náš nejrychlejší muž té doby, Zbyněk Pech.

Billova chvíle ale přišla v roce 1964. S novým motorem nazvaným „WART“.

Motor měl upravené vyplachování typu Schnürle a v té době ještě neměl „laděný výfuk“. K tomu se ale dostaneme.

Bill Wisniewski tedy vyhrál v roce 1964 mistrovství světa pomocí svého tehdy revolučního, Schnürle-ported motoru „Wart“. K vývoji této jednotky jej přimělo odmítnutí maestra Super Tiger, Jaurese Garofaliho, sdílet svůj portovací vyplachovací systém s ostatními modeláři.

Mistrovství světa v upoutaných kategoriích v roce 1966 se konalo v Anglii.

Pojďme se podívat, jak popisuje rekordní let Billa Wisnewského očitý svědek pan Ken Croft:

„Abyste pochopili situaci, musíte vrátit do doby před rokem 1966. Modelářské motory nebyly tak propracované jako dnes. Oliver Tiger naladěný na 0,36 BHP (brake horse power – výkon na brzdě pozn. autora) byl pravděpodobně stále nejvýkonnějším komerčním dieselem o objemu 2,5 ccm, zatímco některé konkurenční žhavicí motory o objemu 2,5 ccm dosahovaly výkon někam k 0,50 BHP. V soutěžích bez omezení běžely žhavicí motory na tolik nitromethanu, kolik jste si mohli dovolit spálit, ačkoli v té době pravidla FAI vyžadovala použití standardizovaného paliva v mezinárodních soutěžích pod jejich jurisdikcí. Na britských létajících strojích se stále častěji objevovaly tlumiče, ale laděné výfuky v té době v Anglii na modelářských motorech ještě nikdy nebyly k vidění. Kevin Lindsey v tichosti prováděl experimenty v Anglii od konce roku 1965, ale jeho úsilí zůstalo pod radarem.

Dnešní soutěžní žhavicí motory o objemu 2,5 ccm produkují více než 1,5 BHP a současný světový rychlostní rekord FAI na trati je přes 200 mph na FAI palivo bez nitromethanu. V roce 1966 byl světový rychlostní rekord FAI pro modely 2,5 ccm na FAI palivo o trošku méně než 140 mph. Jako všechny sportovní rekordy, se každý rok plíživě posouval pouze o jednotky mílí za hodinu. Tehdejší rychlostní modely byly maličké. Motory byly na zemi puštěny téměř do plných otáček; modely rychle vyskočily do vzduchu a okamžitě se plnou rychlostí hnaly vpřed.

Mistrovství světa v upoutaných kategoriích v roce 1966 se konalo v Anglii na základně RAF Swinderby v Lincolnshire.

Americký tým Chuck Schuette, Roger Theobald a Bill Wisniewski trénoval týden před šampionátem „pod pokličkou“ na nedaleké americké letecké základně, a přicházely odtud zvěsti, že dosahují ohromné rychlosti.

Když Wisniewski přijel létat na šampionát do Swinderby, jeho model nevypadal jako nic předtím. Jeho „Růžová dáma“ (Pink Lady), odpovídajícím způsobem nalakovaná, byla mnohem větší než maličké modely, které byly tehdy obecně oblíbené pro rychlostní létání. Měla výfukové potrubí dlouhé jako model. O tom se říkalo, že je to „laděná trubka“. Taková jednotka nebyla nikdy předtím na modelářském motoru v Anglii k vidění. V očekávání dosažení velmi vysoké rychlosti se shromáždil dav diváků.

Motor TWA (Theobold-Wisniewski Association – poznámka autora) byl nastartovaný, ale sotva dosahoval slušných otáček. Zdánlivě v zoufalství byl model vypuštěn na vozíku se studeným motorem a vyfukováním spousty kouře. Stěží se dokázal pohybovat po zemi, natož létat. Po několika kolech na zemi, opět zjevně v zoufalství a ve snaze vyhnout se posměchu po tak vysokých očekáváních, nešťastný Wisniewski trhl modelem o něco rychleji a vytáhl ho do vzduchu. Sotva létal, ale potácel se vysoko kolem kruhu a vyfukoval kouř.

To je celé, mysleli si všichni? Zatracení nafoukaní Američané se všemi těmi sliby o vysokých rychlostech! Je to to nejlepší, co mohou udělat?

Pak se to stalo. Wisniewski uvedl model do vyšších otáček, trubka se rozezněla a motor vydal rámus, jaký nikdo v životě neslyšel. Rychlost byla neuvěřitelná.

Po porovnání stopek a výpočtu rychlosti z tabulek, se ukázalo, že Wisniewski při jednom letu zvýšil světový rychlostní rekord FAI o 20 mph, na hodnotu těsně pod 160 mph! Z atletického hlediska to bylo ekvivalentní zvýšení rekordu ve skoku vysokém o jednu stopu nebo sražení třiceti sekund ze čtyřminutové míle!

A jak Wisniewski oslavil výhru? Tím, že si radostně odnese trofej domů a nechá si svá vítězná tajemství pro sebe? Ani náhodou. Shromáždil všechny zájemce a uspořádal malé sympozium podrobně popisující jeho vývoj laděných výfuků a motorů, přičemž všem, kteří se zúčastnili, předal úplné detaily designu. Sportovní chování v celé své kráse.“

Tady z tohoto popisu je vidět, že takový let, ani tak vstřícné chování nikdo nečekal, i když zvěsti říkaly, že Bill je opravdu velice rychlý.

Pojďme se podívat na model Pink Lady. Model pokřtil v roce 1956 modelář Frank Stone z Texasu, který, když viděl barvu modelu prohlásil: „Hej Willie, tvoje loďka vypadá jako Pink Lady, co pila moje žena včera večer.“ To se odehrálo na národních rychlostních závodech v Dallasu.

Máme fotografii modelu z roku 1966.

A trojpohled modelu zveřejněný v Aeromodelleru

Ještě jsem nalezl fotografii na jednom z amerických webů. Jde o model v pozdější verzi.

A pojďme dál, podíváme se na ta technologická prvenství pěkně popořadě.

Bill se narodil 5.5.1929 a zemřel v roce 2007. Začal modelařit v roce 1937, a modelařině se věnoval až do své smrti. Jeho úspěchy na poli rychlostních motorových modelů nebyly náhoda, mimochodem, modelů postavil celkem 75. Nejprve od roku 1948 pracoval pro firmu Northrop Corporation a na poloviční úvazek pak u firmy K & B Manufacturing Inc. Od roku 1959 již jako stálý zaměstnanec. Byl manažer výzkumu a vývoje.

V roce 1949 Bill jako první použil pro nádrž v modelu balonek z psacího pera. Je to ten obrázek vpravo nahoře.

Ještě balonek v detailu

V roce 1957 byl prvním mužem, který použil „hot fuel“ tedy silně nitrované palivo. (v originále „15% castor oil, 5% polyoxide oil (which is available from outboard boat racing shops), 10% nitro-benzine, 55% nitro-methane, 15% methanol“). Směs se promíchala nejpozději jeden týden před použitím a uskladnila v neprůhledné lahvi.

V roce 1964 upravil vyplachovací systém Schnürle o další kanál, a ve stejném roce navrhl a vyvinul TOP-FLYTE vrtuli pro rychlostní modely. (Podobný kanál použila firma SCOTT u svých motorů ve třicátých letech minulého století).

V roce 1965 upravil Bill návrh motocyklového laděného výfuku tak, aby konstrukčně vyhovoval modelářskému motoru. Tehdy spolupracoval se svým kolegou Rogerem Theobaldem (byl motocyklovým závodníkem, a také jeho reprezentačním kolegou).

Od roku 1961 se Bill podílel na konstrukcích a vývoji K & B motorů Například motor K&B 15R, K&B29R, K&B 6.5 nebo K@B 65.

Fotografie z časopisu Model Aviation číslo 11 z roku 1989. Foto je z národního šampionátu rychlostních upoutaných modelů, kde Bill skončil na 6 místě.