K názvu bych měl mít správně dovětek – v období let 1925 – 1945.
Jak jsem kdysi psal, materiály o sovětském modelářství jsem nasbíral při pátrání po fiktivním modeláři A. Serovovi, který měl být autorem „Sirotka“, modelu, který jsem takto nazval a vlastně nemá ani autora, ani jméno. Přesto je doložený.
Ale vraťme se k tématu.
To je krásná agitka. Ale nebojte u nás to bylo podobné. Jen se podívejte.
Takže si nakonec nemáme co vyčítat. Ale pojďme se do toho zabořit…
Sovětské modelářství rozhodně není záležitost poválečného vývoje ale již porevolučního. Po roce 1917, respektive po ukončení občanské války, si Sovětská vláda velmi dobře uvědomovala, že technická nauka a vedení mládeže tímto směrem je jenom ku prospěchu věci. Potřebovala vychovávat svou armádu techniků nejen pro civilní účely ale také „spotřební materiál“ pro svou armádu. Modelářské kroužky, byť původně vznikaly zcela spontánně byly v následujících létech naopak metodicky usměrňovány. Vláda podporovala vznik kroužků a nábor modelářů po celém Sovětském svazu a rozhodně to nebylo jen ve velkých městech.
Ve dvacátých létech minulého století (jak strašně to zní) se tedy rozvíjely modelářské činnosti v Sovětském svazu organizovaně. V rámci organizace Osoaviachim – „Združení pro spolupráci s obranou, leteckých a chemických konstrukcí“, byli modelářští instruktoři školeni, pravidelně získávali informace z centra a byly podporování nejen metodicky, ale i dodávkami stavebnic a materiálu, který bylo možné v té době zajistit. Současně pro produkci konstrukcí vznikly modelářské laboratoře.
Známka organizace. Motiv je zcela jasný, kladivo, srp, flinta, hvězda, plynová maska, vrtule….
Metodická podpora byla samozřejmě distribuována i v podobě tištěných školících materiálů a knih. Pokud to nebyly knihy přímo určené pro instruktory, vydávaly se i knihy pro modeláře samotné, obsahující poměrně dopodrobna rozpracovanou teorií. Zde je třeba kniha z roku 1935, Létajuščije moděli planěrov od I. K. Kostěnka.
Vězte, že obsah je nadmíru odborný.
Ale pojďme se podívat na sovětskou modelářskou historii v obrazech.
1924, mladí konstruktéři modelů letadel z moskevské oblasti-Chamovnikov
1926, modeláři klubu Aviachim – organizace předcházející Osoaviachim
1929 školačka z hlavního města Uzbekistánu Taškent
1929 modeláři z modelářského kroužku v Ufě.
1930 mladí modeláři – oficiální propagační foto sovětského umělce a fotografa Michaila Petroviče Gračova (1916-2011).
1933 nebo 1934, krymské město Jevpatoria, kroužek sekce modelování letadel v místním aeroklubu Osoaviachim.
Moskva, V. celosvazové shromáždění mladých leteckých modelářů. Instruktor kluzáků komsomolec Šura Děmenkov z leteckého klubu Ufa předvádí svůj model raketového letadla.
7. srpna 1934, vesnice Pokrovskoje-Strešněvo poblíž Moskvy (nyní území Moskvy), Soldatov, mladý konstruktér modelů letadel, který vytvořil všesvazový rekord v době trvání letu.
1935, Osoaviachim modelářský kroužek – propagační foto
Léto 1938, město Brjansk – konstruktér leteckých modelů V. Isunov předvádí model své konstrukce.
Na stejném místě – konstuktér leteckých modelů A. Bělikov předvádí vlastní model
Seznam rekordů z knihy Létajuščije moděli planěrov od I. K. Kostěnka.
Do začátku války (v SSSR Velké vlastenecké války) se modelářství rozvíjelo plným proudem. Ale v době války samozřejmě muselo dojít ke změně. To si vynutila situace na frontě po napadení SSSR hitlerovským Německem. Instruktoři a pak i členové modelářských kroužků odcházeli hromadně do války. Přesto si ústředí uvědomovalo, že modeláři jsou potřebnou základnou a „zásobárnou“ pro armádu v technických oborech.
Ze zprávy nalezenou v GARF (Gosudarstvenyj archiv Rosijskoj Federaciji) za rok 1940 předsedy Ústřední rady Osoaviachim SSSR a RSFSR, generálmajora letectví P.P. Kobjeleva
„Vážíme si a milujeme naše létající kluby.“ Ale jen krátkozrací mohou zanedbávat kroužky pilotů kluzáků, stavitelů modelů letadel, parašutistů, v nichž je naše úžasné sovětské mládí posilováno v základech letectví. “
„Vezměme si letecký modelářský kroužek.“ Jako by to byla dětská věc. Mezitím takoví mistři letového umění jako Hrdinové Sověstkého svazu soudruzi Golovin, Gromov a mnoho dalších vyrostli v kroužcích leteckých modelářů. “
„Máme až 50 000 hlav v kroužcích leteckých modelářů.“ Mezi kluky je mnoho talentovaných modelářů letadel, schopných střelců. Modeláři letadel vytvořili 15 celounijních a 5 mezinárodních rekordů. “
„V minulém roce (1939 pozn. Autora) byly letečtí modeláři velmi aktivní.“ Stačí říci, že z celkového počtu 16 rekordů registrovaných u FAI v roce 1939, sovětští letečtí modeláři vytvořili 11. Některé z těchto rekordů byly stanoveny na 13. všesvazové soutěži, kde se zúčastnilo až 245 leteckých modelářů. “
Výňatek ze zprávy nalezenou v GARF z roku 1941
V roce 1941 „se veškerá práce na modelování letadel soustředila na školy a paláce průkopníků. (můj překlad – tehdejší názvy technických středisek pro mládež)
Na fondech Osoaviachimu pracovaly pouze čtyři letecké laboratoře: Ústřední v TsAK. V.P. Čkalova, Leningradskaja, Kyjevskaja a Novorosijskaja.
Laboratoře školily hlavně instruktory-modeláře pro kroužky na místní úrovni, prováděly rekvalifikace a další školení pracovních instruktorů, podporovaly kroužky metodicky, vytvářely a vyráběly výkresy létajících modelů, motorů atd.
Ústřední laboratoř vyvinula a vyrobila model motoru miniauta, model místnosti z mikrofilmu, dálkově ovládaný létající model a vyvinula nové vzorky stavebnic modelů letadel.
Kromě obecných úkolů provedla Novorossijská laboratoř řadu experimentů s přizpůsobováním raketových motorů leteckým modelům.
Organizovaná soutěž o modelářský motor pro létající modely a magneto pro něj, přilákala velké množství návrhů, ale soutěž nebyla dokončena z důvodu ukončení práce Ústřední laboratoře a odvodu všech jejích pracovníků do armády.
V roce 1941 se pod vedením organizací Osoaviachim organizovaly školní městské a okresní soutěže modelů letadel, ale před vyhlášením války soutěž pořádaly již jen některé organizace. Výsledky nebyly shrnuty.
Práce v oblasti letectví mezi mládeží se úplně rozpadla.
Ještě se vrátím k organizaci Osoaviachim. Jak jsme již zmínily, tato existovala od roku 1927. Tranformovala se z organizace Aviachim, která působila od roku 1925. Po roce 1948 se transformovala do DOSAAF.
Modelářská činnost byla plně v rukách mužů z armády. Již jsme zmínili, že předsedou Ústřední rady Osoaviachim SSSR a RSFSR byl generálmajor letectví P.P. Kobjelev.
Z dostupných materiálu jsem ještě nalezl níže uvedené muže:
Tito byli doplněni některými dalšími pracovníky. Například známým publicistou a metodikem Nikolajem Babajevem
A dalšími modeláři. Vzpomínán je Zjurin, Mikirtumov či Miklaševskij
Přes nepřízeň osudu však modelářská činnost pokračovala dál, v rámci možností tehdejší doby. Po skončení války se postupně obnovovala. Sovětský svaz bojoval s nedostatkem mužů, ztráty ve válce byly obrovské, a tudíž zkušených modelářů bylo málo. Přesto se nakonec na začátku padesátých let opět postavilo na nohy a dodalo modelářskému světu skvělé modeláře, kteří přispěli k technologickému vývoji tohoto odvětví.
1944, mladí konstruktéři modelů letadel v městě Kyzyl.
Jsem rád, že jsem na tyto materiály narazil a mohl je zde ukázat. K lepšímu poznání by bylo určitě dobré se seznámit se situací, jaký byla v Sovětském Rusku po občanské válce, v dobách, kdy probíhala elektrizace (GOERLO), v době, kdy se stavěla infrastruktura, železnice a průmysl. Ale to je na každém z nás.
Na poválečnou dobu se podíváme někdy příště.
Jiří Hloušek
Zdroj: web Jurije Rževceva
Knihy s modelářskou tématikou Sovětských nakladatelství
Wikipedie