Také pro letošní rok jsem přihlásil soutěže volných historických modelů. Na původní termín 11. 7. jsem kvůli “koronasvini“ byl nucen přesunout soutěž RC maket F4C a F4H na mateřském letišti v Třebíči z tradičního červnového termínu, hledal jsem tedy jinou možnost. Po dohodě s klukama z LMK Jihlava jsme našli termín 27. 6., kdy pořádali svoji, rovněž přesunutou, soutěž volných modelů V, H, A3, F1H a P30. Upravil a rozeslal jsem pozvánky a očekával přihlášky. Protože je již delší dobu “v módě“ jet na soutěž bez přihlášení až dle ranního pohledu z okna (nefouká – jedem na soutěž X fouká – otočím se na druhý bok a spím dál), na letiště s modely stejně vyrážím, a pro sichr si beru i P-třicítku.
V 9 ráno se nás u letiště sešlo celkem 6 (jen 2 bez přihlášení…) a po domluvě okolo umístění startoviště s ohledem na provoz aeroklubu se přesouváme až na jihozápadní okraj plochy hned vedle silnice. Na letišti jsou pravidelně sekány jen vzletová a pojížděcí dráhy, všechno okolo se v letošním mokrém létě sekat nedá, běhali jsme tedy občas v trávě vysoké tak, že by se nám v ní Jirka Veinfurt ztratil…
Prvním soutěžním letem a hned naletěným maximem soutěž otevřel Lubomír Koutný, který i s dožitou osmdesátkou stále létá jak mladík. Postupně startují i další. Sešli se 3 modely na gumu s pevnou vrtulí (BV-1), 2 sklopky (BV-2), jeden větroň (AV-1) a POZOR – 2 volné motoráky CV!
Lubomír Koutný zvítězil v BV-1 s Disperatem s již dvouletým svazkem třemi maximy, i když třetí bylo zaletěno po regulérní opravě. Já jsem vytáhl nového Kestrela (konstr. Ian Dowsett, 1951) – první let těsné maximum po shození na doutnák, při druhém letu jsem asi spěchal při natáčení svazku a nerovnoměrně se odtáčející svazek model rozhoupal (uzly vzadu), do maxima pak chyběly 3 sekundy. Třetí let bylo jisté maximum, se shozením na determalizátor. Jako třetí soutěžící v kategorii létal Adam Jakeš se Senátorem – pokažený 1. let za 66 s, další dva lety již maximum 90 s. Nebylo tedy rozlétání.
V kat. BV-2 se sešly 2 modely. Namotivován jsem pustil Jestřába tak blbě, že se mi hnula hlavice v uložení a let skončil po 6 s pár metrů ode mě v zemi. Z trupu koště, konec, no… . Adam Jakeš to měl tedy s Gollywockem poněkud usnadněné, ale se dvěma maximy odlétal všechny tři lety.
S větroněm létal jediný Dalibor Špaček, v kategorii AV-1 s Vosou – S maxima 90s nedosáhl ani v jednom letu, ale všechny tři lety byly ke koukání a pro model se pěkně prošel.
Největší očekávání nás všech i přihlížejících budily dva volné motoráky CV – dá se říci první vlaštovky. Pro oba soutěžící i jejich modely to byla, dá se říci, soutěžní premiéra: Martin Hurda konečně nezlámal ani jednou svou Iotu (před tím už asi 20 x J) a předvedl 3 lety okolo minuty. Druhý Martin, Křesadlo, rozpohyboval Letmo MD-2,5 na modelu Tiger Rag, a při premiéře s modelem v jeho rukách ukázal 3 x pohledný motorový let, zakončený maximem 150 s ve třetím letu. Model jsme bez dalekohledu sledovali ze startoviště přes 4 minuty, Martin jej pronásledoval pěšky po silnici a dle jeho stopek model kopal na deter po 4,5 minutě letu. Padl do vzrostlé, těžko prostupné řepky, ca. 2 km daleko, ale byl v ní vidět a tak jej přinesl nazpět. Zvítězil tedy Martin Křesadlo.
Pop celou dobu soutěže foukal J – JZ vítr 1 – 3 m/s, teplota dosahovala 28°C, tedy volňáskařský ideál.
Soutěž jsme zakončili předáním diplomů a věcných cen (dárkové balení 4 x Třebíčská 11°) a po občerstvení v letištním bufetu jsme se rozjeli domů.
I přes slabší účast budu, dle možnosti, pokračovat v pořádání soutěží volných historických modelů na tomto místě.
Miroslav Dvořáček
