Dneska začnu jednou citací a pak se pustíme do modelu.
Američané byli vždy poněkud jiného názoru. Ostatně v roce 1977 zvítězil Američan Skip Miller s modelem ze stavebnice Mistrovství světa v F3B (zkuste zapátrat v paměti co to bylo za model), v roce 1981 byla modelem ze stavebnice vybavena americká reprezentace opět v kategorii F3B (druhá otázka, co to bylo za model).
Stavebnice se čile vyráběly v Americe již od nepaměti a byla to jen otázka času, kdy se začnou prodávat stavebnice RC modelů a také celé RC soupravy. Zatímco v Evropě se RC soupravy tvořily na koleně v Americe již běžela sériová výroba.
Přesto ale pan Antonín Schubert nebyl zase tak mimo mísu. Když se podíváte do současných modelářských prodejen, dáte mu nakonec za pravdu.
Ale vraťme se k modelu, o kterém chci napsat několik řádek. Naše oko pohlédne do let padesátých a samozřejmě do Ameriky. Jistě znáte firmu Guillow. Naše „hračkárny“ nabízí malé balsové modely této firmy pro děti i modeláře, kteří se pustí do modelů na gumu v podobě maket vybraných letounů z minulosti.
Náš model je ovšem RC a k tomu motorový. Ovládaná byla pouze směrovka. Malý, otylý model, který pojmul elektronkový přijímač, baterku, relé pro ovládání směrovky a samozřejmě motor s nádrží se jmenoval Trixter Beam.
Ve stavebnici byl veškerý potřebný materiál. Adept motorového RC letu musel tedy pořídit motor, nádrž, radiovou soupravu a ovládací prvky.
Rozpětí křídel: 50 palců – 1270 mm
Plocha: 372 čtverečních palců – 24 dm2
Předpokládaná váha: 1 034 gramů
RC souprava mohla pracovat na povolené frekvenci 465 MHz, tedy vysílače s tou typickou TV anténou, nebo 27,255 MHz.
Model vyhovoval představě levného modelu pro trénink, a proto měl ovládanou jen směrovku. Trixter Beam navrhl konstruktér Lou Andrews a model tedy vyráběl, jak jsem se již zmínil Paul K. Guillow Corp. Of Wakefiled Mass.
V časopise Model Builders číslo 6 z roku 1974 byly zveřejněny na vzpomínky Boba Aberleho, který si stavebnici v roce 1953 koupil a model postavil.
Snímek Boba Aberleho z roku 1974 s jeho novým Trixter Beamem.
Pořizovací náklady na Gullow’s stavebnici byly 6,95 USD. K tomu Bob dokoupil motor MCoy 0,9, který se dle plánu umisťuje invertně. Přijímač si Bob postavil dle návodu autora Eda Lorenze v únorovém čísle časopisu Model Airplaine News z roku 1952. Šlo o přijímač se dvěma elektronkami. Relé bylo jednoduché s náhonem na zmíněnou směrovku. Ale ovládání nebylo až tak jednoduché. Systém „mrkačky“ se bylo nutné naučit. Pak již bylo ovládání v zásadě bez problémů.
Ještě se vrátím k vysílači. Tento si Bob pořídil od výrobce Howarda McEnteeho, publicisty a elektronika. Obsahoval 180 voltovou baterii, která nebyla nabíjecí a musela se vždy vyměnit. Vážila 4,5 kilogramu. Bobův první Trixter Beem létal až do roku 1958 kdy selhala aparatura. A protože model byl koncipován především jako volný a létal v podstatě sám, nemohl udělat nic jiného než uletět. A tak se stalo.
Další model postavil až v roce 1974 a ten již osadil proporcionální soupravou a přidal ke směrovce i výškovku a ovládání otáček motoru. Inu, doba již pokročila. Tak snad mu model neulétl.
Ještě vám dlužím ty dva modely ze stavebnice, na které jsem se ptal v úvodu. Vydržte na článek o jednom americkém modeláři. Tam se to dozvíte 😊
Jirka Hloušek
Zdroj: Model Builders číslo 6 z roku 1974
Outerzone
Kniha Radiové řízení modelů autor Ing. Antonín Schubert
Fotografie byly dostupné na internetu, doufám, že autoři se nebudou zlobit.