Ahoj
Další moje reportáž o poletováni v době koronavirové, je spojena s korespondenční soutěží, kterou vypsali kluci ze SAMu 78. Na úvod musím říci, že máme ve vedení našeho klubu mírnou polemiku nad tím, jestli propagovat, či nikoli, aktivity, které by za určitých okolností mohly vést k nákaze našich členů. A tou jsou samozřejmě jakékoli aktivity soutěžní, kde člověk většinou nebývá sám. Je to pochopitelné, s ohledem na věkový průměr našich členů-skoro 62 let. Na druhou stranu, lékaři i psychologové vyzývají i v této době k venkovním aktivitám, samozřejmě při dodržení všech nařízení a bezpečnostních zásad.
Tedy, vyrazili jsme v sobotu 4.4., krátce před pátou večer na kladenské letiště. Plocha ohromná, jedna běžkyně dusající svá kolečka po obvodu a dvě auta pejskařů asi 300 m od nás. Jinak nikdo. Teplota 15 stupňů Celsia a téměř bezvětří. Model jsme sestavili a dovážili už doma. Motor Mig 400 mého Fulmena již loni jevil známky lenosti. Před týdnem mi z e-shopu p. Pecky přišly tři nové, a tak jsem v rámci přechodu na letní údržbu motorek vyměnil. Zvětšil jsem těž vstupní otvory na přídi a vyrobil malou kapsičku na nasávání vzduchu a chlazení motorku. Je totiž zcela zakrytý. Zde vidím velkou výhodu modelů, které mají naopak tento motorek venku, někdy pouze připáskovaný k loži i když to většinou vypadá strašně. V kapse jsem nesl jednu náhradní baterii s taktikou dvou startů na jednu baterku.
Původně jsem vlastně na soutěžní létání nalákal mého syna Honzu, který vše připravil. Na letišti mi to ale bylo líto, a tak o tom kdo bude soutěžit rozhodla koruna. A štěstí mi většinou přeje :-). Takže rychlé foto-podmínka soutěže, zapojit baterku, jeden pokusný klouzavý hod a jde se na věc! První start a stoupání-nic moc. Čekal jsem, že model s novým motorem a plnou baterií poletí jak raketa. Ke konci šedesátivteřinového motorového času jsem ale nalítnul stoupák, vypínám motor a pokračuji v točení velkých kruhů, jak já říkám „na autopilota“. Většina modelářů se sice chytá za hlavu, ale já vytrimuji model v kroužení a potom už do řízení moc nezasahuji. Ani jsem nemusel. Vítr téměř žádný, Fulmen kroužil nad letištěm a po deseti minutách byl poloviční. Přistání na kolečka s dojezdem-to vždy potěší. Druhý start jak přes kopírák. Začal jsem mít obavu, aby třetí let nevypadal stejně, to by mi nikdo neuvěřil, hlavně s ohledem na mé předešlé výkony v této kategorii-nejlépe pátý na ME 2018… Na zbylou kapacitu baterie si chvilku zalítal Honza pro radost. Před výměnou baterie jsem nechal motorek trochu vychladnout. Nad letištěm kroužila tři káňata v ohromné výšce, a tak jsem vrhnul Fulmena potřetí. Asi největší výška z motorového letu a potom jen klouzáni. Sem tam něco, spíš nic a za necelých pět minut jsem byl na zemi. Nemrzelo mě to. I tak to byl skvělý výsledek, ovšem bez mého výrazného přičinění. Dalších pár minut lítal Honza pro radost, pak jsme Fulmena sbalili a jeli domů-máme to autem necelých 5 minut. 🙂 Jsem zvědavý na vyhodnocení. O výsledky ani nejde, protože nejsou dost dobře poměřitelné, ale spíš jsem zvědavý kolik modelářů se přidalo. Já jsem osobně čekal, že na letišti někoho potkáme, Vláďu Kostečku, nebo kluky Bačinovy… Vždyť počasí bylo ideální.
Tak díky za první letošní soutěžní létání.
Buďte zdrávi a Letu zdar!
PS: před více než měsícem jsem měl zatím poslední let i s „velkým modelem“. Foto z letu ze Senegalu do Prahy si dovoluji též, z nostalgie, přiložit.. 😢
Jiří Hruška, prezident SAM 95 Bohemia
