Když se v aeroklubu řeklo „budou noční“ všechny popadla tajemná, povznesená nálada. Představa létání v noci, tedy po západu slunce nás naplňovala posvátnou bázní. My, modeláři, to máme jednodušší. Stačí se domluvit na čtvrtou odpoledne v den, kdy se změnil čas a máte z toho noční hned. A tak se nám stalo, že jsme se sešli na letišti na Kladně. Přijíždíme s Honzou na letiště a vidíme, že už tam někdo poletuje. Klan Pavla Bačiny, kde létá celá rodina, tedy táta, mámai i všachny tři děti! 🙂 Létají na gumicuku větroně. Na dálku se zdravíme a Pavel vysvětluje, že syn Radek létá korespondenční soutěž se čtyřstovkou. Můj Honza skládá větroně a já natahuji gumicuk, abysme odlétali korespondenčku v OTVR. Každý si dáváme jeden pokusný start a jdeme na věc. Do toho přijíždí Roman Fousek, který mě vlastně na tuto soutěž upozornil. Létáme tři větroně na jeden gumicuk, vzájemě si měříme a běháme pro gumicuk. Slunce je totiž nízko a my tušíme, že to do západu nestihneme. První má dolétáno Honza a tak nám běhá pro gumicuk a měří. Poslední dva starty už s Romanem létáme po západu slunce Prudce se ochlazuje a křídla našich letadel začínají vlhnout Přesto jsou výsledky těchto „nočních letů“ skvělé. Modely balíme už provlhlé, děláme fotku, chvíli klábosíme a jedeme domů už za naprosté tmy.
Naše časy máme na papíru, Roman to přepošle a už se těšíme na. celkové výsledky 🙂
Jiří Hruška