Moje anglické retro Kookie

Jsou chvíle, kdy vaši kolegové a kamarádi jsou vám oporou, pomocnou rukou nebo třeba inspirací. Nevím, zda dloubání do mé osoby bylo pomocí, inspirací či oporou ve chvíli, kdy se rozhodujete, co dalšího postavit. Ale nejednou jsem v tomto období, tedy v minulém roce slýchával: “Tak kdy si postavíš nějaké retro?“ Nějaké retro bych i postavil, ale nebyla ta inspirace. Rozhodoval jsem se mezi Admirálem 3, nebo Amigem 2 či Vážkou od Jaroslava Nosálka a spoustou dalších modelů. Třeba se mi líbí Barracuda, americký model s V-tailem.

Nemohl jsem si vybrat. Jednoho dne jsem procházel web Outerzone a přemýšlel, jaký model vyberu pro článek na náš web. Narazil jsem na pěkné retro se jménem Kookie. Model jsem zpracoval, provedl překlad, napsal článek. Jenže mi tenhle model začal vrtat hlavou. Znáte to, začne vám klíčit nápad, a vy jej nakonec realizujete. Loni v létě jsme s Jirkou dokončili Čápa od Radoslava Čížka. Neměl jsem v té chvíli chuť stavět další model od našeho náčelníka. Ostatně, dostal jsem z pozůstalosti Vládi Horáka Admirála, a ten jsem lehce zprovoznil a ihned lehce rozbil. Létal jsem pomalu a nízko. Takže jej musím opravit, tedy udělat takovou generálku s novými křídly. Ta stará byla několikrát zlomená, a tak poslední náraz již opravdu nepřežila.

Kookie my tedy padl do oka. Konstrukce nebyla nijak náročná, jenom u trupu jsem tušil nějaké více práce. Takže jsem na podzim “na to skočil“. Myslel jsem si, že jej rychle postavím. Opak byl ale pravdou. V podstatě, ale není kam pospíchat. Být pilný znamená, že musíte mít doma hodně místa, kde modely skladovat. Ale přejděme od dlouhého úvodu k jádru věci, tedy stavbě.

Obvykle začínám žebry. Připravím si všechna jak na křídla, tak na výškovku. Měl jsem takový naivní nápad, že si postavím jednokanál, se kterým jsem nikdy nelétal. Tedy vše věrně dle plánu. Žeber dělám dostatek, občas nějaké dojde k úhoně tak je dobré mít nějaké do zásoby.

Příprava stavby výškovky nebyla dlouhá. V podstatě, základ byl slepený za jeden večer.

Dokončení ihned následovalo.

Po vybroušení VOP jsem začal připravovat trup. Co se týká rozměrů, všechny byly na anglickém plánu uvedeny v palcích. Ale na to si rychle zvyknete. Tloušťka balsy se přizpůsobí, nebo se použije podobná.

Hlavice je vytvořena ze dvou bočnic z 9,5 mm silné balsy. Protože takový rozměr se nedělá, použil jsem dvě desítky, které se ale postupně stejně zeslabí broušením do patřičného tvaru během dokončení.

Zbytek trupu je lepený z bočnic jako krabička. V rozích krabičky jsou nosníky 3x3mm. Nejprve jsem tedy stvořil takové účko, abych toto mohl zalepit do hlavice.

Je zajímavé, že hlavice má nejširší místo za křídly, nikoliv někde v oblasti těžiště. Takže slepujete dvě části, které se dotýkají sice v nejširším bodě, ale nejmenší plochou. Musel jsem to trochu ladit. Ale vše si nakonec sedlo. Příště bych volil trošku jinou metodu stavby.

Pak jsem teprve zaklopil horní část zadní části trupu.

Po dokončení trupu jsem ještě dodělal směrovku. Má takovou malou váhu, aby byly menší síly na vybavovací relé, které originál řídilo.

Křídlo bylo celkem jednoduché konstrukce. Nejnáročnější z toho je koncový oblouk.

Jedinou odchylkou od plánů bylo vylepení středů balsou a to pouze z horní strany křídla. Na původním plánu taková část nakreslena není. Jenže když jsem si vzpomněl, že by vázací guma trhala vlies, kterým jsem zamýšlel provést potah, nezachoval jsem věrnost předloze. Dnes, po zkušenostech, bych udělal balsový potah kořene křídla i ze spodu.

Balsová prkénka jsem měl jen metrová, tak jsem nastavoval. Ten kousek balsy na konci jsem nalepil „natupo“ protože to tam už nic nenese. Křídla jsou velmi tuhá. Model v kostře jsem dokončil a vypadal skvěle!

Pak jsem si ale rozmyslel ten jednokanál, a přidělal ještě řízenou VOP

A přišlo oranžové období. Martin Křesadlo mi doručil obarvený vlies. Objednal jsem si oranžovou. Prostě, když jsem se díval na fotografie L.Blaira, jeho model mi připadal oranžový. U nás na Kladně se říka „voranžová“. Tak posuďte sami:

Model jsem nedočkavě zaklouzal na Velké Dobré

Trošku trauma pro mě bylo dovažování. V domnění, že vše vyřeším velkou baterkou, jsem do modelu nacpal LION baterii. A pak ještě mnoho olova. Prostě anglická konstrukce. Krátký čumák a dlouhý ocas…

K záletu došlo až na Rané 3.8.2024. Model jsem musel ještě dovážit po konzultaci s Romanem Fouskem, který byl přítomen.

Kookie se tak uklidnil a začal krásně poslouchat na povely. Větroň létá rychleji než naše A2, brzo si na to zvyknete.

Po rozhodnutí, že už jsme se dosti vydováděli jsem chtěl udělat ještě jeden poslední start. Jenže při počátečním „cuknutí“ gumicuku z modelu vylétl akumulátor. Povolilo lepidlo suchých zipů v tom teple. Váha baterky přemohla sílu měkkého lepidla, vytrhla víčko trupu a bylo hotovo. Neřízený model se jako zázrakem sám vypnul z vleku a odhoupal do země. Nic se mu nestalo, kromě mírně zdeformovaných náběžných hran u kořene křídla od nárazu. Takže nyní budu předělávat uchycení baterek a nový „poklop“ kabiny.

Jirka junior pózuje s Kookiem před kopcem Milá, místní říkají Milaj.

Pro zkušeného stavitele je stavba modelu jednoduchá. Méně zkušený stavitel model postaví také. Stavba vás baví a výsledek je velmi dobrý. Mám ještě jednu radu – nedělejte poslední starty, může se něco přihodit 😊

Ještě odkaz na uvedený článek na našem webu, kde naleznete plánek modelu a další informace.