Tak máme za sebou další, v letošním roce sportovní hodnotou nejvýznamnější, akci. Tou bylo Mistrovství České republiky RC historických modelů letadel. V letošním roce při pravidelném střídání s naším klubem padla řada na SAM 78, a samotného pořádání se ujal LMK Čmelák Holešov. Agilní klub s více jak padesátiletou tradicí, a hlavně s vlastním letištěm s dostatečně rozlehlým zázemím pro parkování i pobyt přímo v místě.
Chlapům lze vytknout jistou pozici “mrtvého brouka“ až do doby těsně před akcí, kdy nejen já jsem je začal uhánět Nakonec se vše zvládlo a tzv. za minutu dvanáct bylo vše zajištěno a připraveno.
Většina z těch, kteří měli v plánu prožít si celé Mistrovství od pátku 21.8. do neděle 23.8., přicestovala už ve čtvrtek. Někdo s obytným přívěsem či se stanem, jiní do okolních hotelů a penzionů. Kempujícím asi nejvíc chyběla sprcha, neboť počasí bylo po celý prodloužený víkend tropické. Místo sprchy byl k dispozici nafukovací bazén s vodou z místní studny, pro osvěžení dostatečný a hojně využívaný. WC byly k dispozici ve stylu Toi-Toi. Stravování soutěžících a doprovodů bylo zajištěno dovozem jednotného jídla (polévka a hlavní jídlo) v poledne po ranní objednávce, jedna porce za 100,- Kč. Téměř nonstop byly k dispozici točené pivo Zubr 11° a limonáda, dále káva a čaj.
Soutěže se zúčastnilo zhruba 60 soutěžících ze SAM 78 a 95, dva slovenští přátelé ze SAM 119 a několik dalších bez příslušnosti k SAM.
V pátek celá akce začala zahájením v 9:00 hodin, byly zmíněny způsoby měření (měřili jsme si vzájemně mezi sebou + na ploše byli 3 kontrolní časoměřiči od pořadatele), místa pro starty a přistání a zakázané prostory. A hned se začalo.
Pro první den bylo letiště rozděleno na 2 části. Zadní, vzdálenější od parkoviště a zázemí, byla tento den určena pro větroně. Bylo možno využít i vedlejší dráhy, oproti hlavní dráze kolmé, aby gumicuk byl natažen vždy proti větru. V OTVR z přihlášených 23 modelů odlétalo 16, z tohoto počtu do rozlétání postoupili 3 modely. Zvítězil náš člen Roman Fousek s modelem Žehrovice 2 (také dosavadní Mistr Evropy v této kategorii), před “il grande prezidente“ Jirkou Hruškou s Thorem a mladíkem Štěpánem Kučerou z Hranic na Moravě, jinak také vnukem Františka Machače. Létal se Širchánem II. Na stejném místě létaly taky A-dvojky OTVR-A2. Ani zde se “naši“ neztratili: Z 11 přihlášených modelů odlétalo 8, do rozletu se dostali Josef Hejsek s MV57 a Jiří Hruška s Thorem. Takové bylo i pořadí, kdy na třetím místě je doplnil Tomáš Konečný s Marťanem.
Ve druhé části letiště roztočili vrtule svých modelů motoráci. Jediné elektriky v pátek byly modely kat. ELOT. Z přihlášených 24 modelů odlétalo 21, a našim se zase dařilo: V rozletu, kterého se účastnilo 6 modelů, zvítězil Josef Hejsek s Vegou 7 před Květoslavem Štorkem s Under Construction a třetím Janem Kopečným s Ge-Gi. Statečně bojoval i Roman Fousek s Ichabodem, vylétal v rozletu 6. místo. Ostatní kategorie pátečního dne už voněly palivem. V kat. CRC CLASSIC se z 6 přihlášených modelů sešlo 5. Z našich jsme bojovali jen já a prezident. S Kerswapem jsem odlétal takový standart, jedno maximum a pak lety 5 – 6 min. Na poledne jsem si nechal Tomboye. po prvním startu a velmi slabém výkonu jsem konstatoval odchod motoru do věčných lovišť, vyměnil jsem jej tedy za motor z Kerswapa, který chodí déle a veseleji. Třetí s čtvrtý start byly boj o model, kterému hrozil úlet – tak silná termika se zrovna vyskytovala. Naplno potlačená výškovka po minutě od startu až do přistání, k tomu časté stáčení spirálou. Dva maxe a let něco přes 5 min. stačily na vítězství. Lety s Kerswapem by stačily na třetí místo, ale medailové umístění je možné jen jedno v kategorii. Na druhém místě se umístil – taky s Tomboyem – Miroslav Vaněk, který tomu možná ještě teď nevěří, a třetí místo obsadil Lubomír Režný s KL 61, který se tentokrát dost trápil s motorem.
Ostřejší motoráky než prskavky s “nulašestkou“ byly ten den kat. NMR a OTMR-AB. V NMR z 10 přihlášených létalo 9 modelů. Ranní termiky naplno využil Květoslav Štorek s Queen of Heards, poháněnou K&B Torpedo .45, a 3 x maxem si zařídil účast v rozletu. K němu se přidal už jen “Stompérák“ Gustav Bulín (Stomper s motorem Fox .29). A takové bylo i pořadí po vzletu. Třetí skončil úřadující Mistr Evropy v této kategorii Zdeněk Hanáček s Pedrem, poháněným motorem K&B Torpedo .35. OTMR-AB se stalo kořistí opět Květoslava Štorka s modelem KL 61 zmenšeným na 78% původní velikosti. 3 maxima zalétl jako jediný. Druhý skončil Petr Hrubý s Pelikanem, třetí pak Petr Chvátal se stejným modelem. Vítězný model létá s motorem McCoy .29 (sání rotačním šoupátkem, zapalování jiskřivou svíčkou, Pelikáni pak s K&B Torpedo .29 rovněž s jiskrovým zapalováním. Mě to nějak nešlo a po několika zásazích v souvislosti s opravou po skoro totálce modelu J.U.2 jej považuji za seřízený a zalétaný až teď… .
Po večerním vyhodnocení jsme někteří důkladně ochutnali pivo a jiné dobroty z Valašska, a zabékali zhruba do jedné v noci u kytar a flétny. Někteří prý i tančili, ale co si nepamatuji to se nestalo… .
Sobotní krásné ráno bez následků nás uvítalo ještě větším vedrem než pátek, a hned od rána. Létat se začalo opět po 9. hodině. Letiště již bylo k dispozici celé a pro všechny.
Z elektrik se létaly ALOT a OLD TIMER 400. Nejpočetnější kategorie Mistrovství OLD TIMER 400 (z 33 přihlášených modelů létalo 26) kupodivu nepřinesla rozlétání! Zvítězil Ludvík Wylegala s KL 61, před Josefem Hejskem s Vegou 7 a Miroslavem Částkou s KL 61. Maxima 600 s dosáhl vítěz jen v jednom letu. I to ukazuje, jak proměnné počasí bylo, co se týká termiky, v sobotním horkém dni. ALOTy jsou modely výrazně větší, a svůj termický let začínají ve 300 m. Z 30 přihlášených modelů odlétalo 23, do rozletu se dostaly kupodivu jen 3. Ještě před rozletem musel být jeden model po písemném protestu vyřazen z rozletu i z pořadí, neb nesplňoval základní pravidla specifikující historický model. Např. neseděl správný počet žeber v křídle, nedostatků bylo ale víc. Rozlet pro sebe získal Květoslav Štorek s Berryloyd Winnerem 1937, asi největším modelem nejen v této kategorii. Druhý skončil František Machač s Eros – Sokol 501 D a třetím Zdeňkem Přemyslovským s Vegou 7. Po rozletu, který skončil velmi těsně, byly kontrolovány i výškoměry. Jeden z modelů měl po 90 sekundách motorového letu výrazně větší výšku než ostatní dva. Ale vysvětlilo se proč: Jednalo se o model Franty Machače, který jako starý mazák „ucítil termiku“, a nevyužil celou povolenou dobu motorového letu. Dostoupal do 300 m ještě před uplynutím času, a v době kdy ostatní dva modely vypínaly v 90. sekundě, Franta už vytočil termiku o dobrých 50 m nad ně.
Spalováky byly v sobotu zastoupeny třemi kategoriemi: CRC Atom, modely s jednotnými motory Super Atom (vynikající repliky vyrábí MP Jet) s nádrží 3,5 cm3 a vrtulí max. 11“. Přihlášeno bylo jen 5 modelů, vlastně minimum pro to, aby se kategorie vůbec létala. Odlétali jen 4. Zvítězil těsně Gustav Bulín se Stomperem před Robertem Šmídkem s Můrou a Miroslavem Vaňkem s Vandal Demonem.
½ A Texaco je kategorie s nejdelším maximem vzhledem k obvyklé velikosti modelů této kategorie. Celých dlouhých 900 s! Motor COX .49 (0,8 cm3) s originál nádrží 5,1 cm3 a vrtulí max. 8“ chodí těm co to umí (nebo mají kliku) něco mezi 3 – 4 minutami, zbytek je na umění pilota a termice. Létalo 12 modelů z 13 přihlášených. 900 s maximum, a to dvakrát, zaletěl jediný Zdeněk Sýkora s Civy Boyem, a tedy zvítězil. Druhý skončil Michael Horsák s Top Banana, třetí pak Miroslav Dvořáček s Kerswapem.
NMR 2,5 se letos ještě nikde v České republice nelétala (soutěže překazil koronavirus), zde odlétalo všech 8 přihlášených modelů. Hned ráno zaletěl 3 maxima 360 s Petr Podvala s Eliminatorem (motor K&B Torpedo .09). Ostatní možná otáleli nebo létali jiné kategorie. Já začal s Kiwi-A, které je do ranního klidnějšího počasí vhodnější. Dosáhl jsem ale jen jediného maxima v posledním letu. S druhým modelem JX-0656 jsem chvíli po obědě hned v prvním letu zaletěl maximum. Další let byl ale škrtací, jen padání, bez termiky. Ani v dalších letech už jsem maxima nedosáhl, i když ve čtvrtém celkem těsně. Podobných časů dosahoval i Petr Svoboda s Raketou. Nakonec pořadí Podvala – Dvořáček – Svoboda.
Večer po rozdělení cen byl klid. Všichni zpěváci nechali veškerou energii na ploše, a tak se nezpívalo. Jediné vzrůšo bylo asi o půlnoci, kdy jsme řešili ukopnuté potrubí u studny s vodou a následný cca. 6 m vysoký gejzír vody. Následně se spustil noční déšť, který asi nezpůsobil nikomu škody.
Na neděli byla očekávána změna počasí. A taky ano. O zhruba 180° se změnil směr větru. A během dne zesiloval. Odhadnout start do termiky byla skoro loterie. Ale i v té má vždy někdo štěstí.
Kupodivu to nedělalo moc problémů modelům kat. ELEKTRORUBER, kde do rozlétání z 12 létajících postoupilo 8 modelů. S minimálními rozdíly od sebe po dlouhém letu (přes 13 min.) bylo stanoveno pořadí Jan Hruška, Pavel Bárta a Josef Hejsek, všichni z našeho klubu a všichni s modelem Sokol 465-G. Elektrorubery měly svoji vyhrazenou plochu blíže parkoviště. Modely jsou to malé a lehké, případná kolize s autem při přistání tak nemusí znamenat průšvih.
Spalovací kategorie byly zastoupeny “královskými“ kategoriemi a jejich startoviště bylo dál od aut.
CLASSIC TEXACO, relativně nová a čím dál více oblíbená kategorie s originálními motory se zapalováním jiskřivou svíčkou přes přerušovač a cívku, palivo smí být jen benzín s olejem. Létá se na absolutní výsledek jednoho letu ze tří. Sešlo se jen 5 modelů (někdo nemůže, někdo rozbil, taky jeden v sezóně ulétl), výkony byly ale na úrovni: Zvítězil Květoslav Štorek s Berryloyd Winnerem 1937 s motorem Orwick .63 časem 2228 s (to je prosím přes 37 minut!) před Miroslavem Vaňkem s Lanzo Airbornem a Zdeňkem Hanáčkem s modelem 1937 Bowden International Winner.
TEXACO se létá obvykle s detonačními motory. Létá se na skutečně malé množství paliva, obvyklé modely mezi 7 – 10 cm3. I tak některé motory běží až 5 či 6 minut. Měřeného maxima 20 minut nedosáhl nikdo. Zvítězil Zdeněk Kalčák s modelem Spook 72, o 60 s před Zdeňkem Sýkorou s Jasco Flamingo a Stanislavem Stránským s Lanzo Airbornem.
Nejuřvanější a nejdivočejší po startu jsou modely kat. OTMR-C. Ty nejvýkonnější dosahují po startu ze země po 35 s motorového letu výšku okolo 500 m, někdy i víc. Ani pak ale nemusí být dosažení maxima 480 s pravidlem. Ukázalo se to i na této soutěži, kdy nikdo 3 maxim nedosáhl. Zvítězil Petr Hrubý s Playboyem Senior před Květoslavem Štorkem s Haiseedem C a Petrem Svobodou s Playboyem. Létalo 5 modelů ze 7 přihlášených.
Po vyhlášení výsledků je třeba se rozloučit, uklidit po sobě a nabalit modely a výbavu do aut. V hlavách modelářů jistě leží myšlenky, co a jak do příště zlepšit, jak který model upravit či jaký postavit znovu. A taky spousta zážitků, které jinde než na letišti mezi podobně postiženými nezažiješ.
Do nějaké statistiky úspěšnosti podle klubů se mi moc nechce. Někteří ze zúčastněných jsou členy více klubů, nebo i všech, které v oboru historických modelů v České republice existují. Létali především za sebe, neboť startovné + další náklady jsou z rodinného rozpočtu, a případná medaile nikomu výplatu, důchod či kapesné taky nezvětší. Důležité je ve zdraví se zase sejít, třeba příští rok, kdy je pověřen uspořádáním MČR náš klub SAM 95.
Miroslav Dvořáček
sportovní referent SAM95
Fotografie pořídil a svolení dal Slávek Štorek
