Březen – za kamna vlezem, říká staré známé přísloví. Já jsem sice po únorových dnech s větrným a chladným počasím věřil ve zlepšení, ono však nebylo zas tak veliké. Již na začátku měsíce se sice začalo přes den lehce oteplovat, avšak dny bez silnějšího větru šly opět spočítat na prstech jedné ruky.
Do toho spadlo ještě méně příjemné dopisování na téma, co jsou vlastně „retro“ modely, a jak by měly vypadat nebo nevypadat. Já osobně jsem pouze zpracovatelem zaslaných výsledků, a mám povinnost ctít pravidla dohodnutá a odhlasovaná na sněmu SAM. I když jsou zatím pouze prozatímní, tak jejich platnost je pro tenhle rok daná. Neznamená to ovšem, že pro rok 2023 nedojde ke změnám, které však bude muset odhlasovat členská základna.
S létáním jsem začal v tomhle měsíci pro jistotu a po zkušenostech s mizerným počasím již první den, kdy to nefoukalo, takže 1. března odpoledne. S kolegou Zdeňkem Cinertem jsme se sešli u Mělníka na hořínském letišti, a v nepatrném vánku, který nás donutil několikrát přepíchávat gumicuk, jsme odlétali kategorii ARC A2. Po 16 hodině se však již začalo ochlazovat a stoupáky, byť nevýrazné, prostě ukončily svoji práci.
13. března odlétal na letišti v Panenském Týnci během soutěže volných modelů Jirka Schieferdecker spolu s dalším novým účastníkem Janem Pidrmanem ze žateckého klubu. Oba jsou zkušení piloti RC modelů. Pohled na „Žehrovice 2“ stojící nádherně proti větru u země 4 až 6 m/sec byl naprosto fascinující. Nalétání třech maxů u něho zabránilo převrácení modelu vlivem bočního větru po přistání, po ukončení více než sedmiminutového letu.
Zde popisuje létání v březnovém kole Zdeněk Hanáček a Petr Hošek.
V neděli 13.3. jsme létali třetí kolo korespondenční soutěže. Sešli jsme se na pastvině nad obcí Nová Ves, která se mírně svažuje k obci a vyhovovala předpokládanému směru větru. Nikdy jsme tu nelétali, takže to byla sázka do loterie. Natáhli jsme gumicuky a jdeme na to. Hned první start ukázal jak na to. Silná termika podpořena svahovým prouděním. Přemýšlíme, kde se tu bere, to svahové proudění. Vždyť louka hladce stoupe od vesnice bez nějaké terení vlny. Dali jsme každý po třech maxech. V rozletových letech trefujeme krásnou termiku, no prostě nádhera. Až se stydíme, že nám to zase vyšlo. Jenom to mělo jednu chybu na kráse, bezpečné přistání. Turbulence nad zemí nám udělala pár šrámů na našich modelech.
15. března, tedy v polovině měsíce, vítr opět poněkud zeslabil na přijatelnou hodnotu kolem 2 m/sec. Během přípravy na sobotní soutěž historických modelů jsme tedy na letišti v Lánech natáhli gumicuk a čtyři modeláři z kladenského okolí – Jarda Drnec, František Brož, Vláďa Valenta a Zdeněk Pucholt – si postupně odlétali časy s historickými A dvojkami do seriálu korespondenční soutěže.
Ve druhé polovině měsíce se počasí rapidně začalo zlepšovat, oteplilo se a vítr v některých dnech dokázal značně ubrat na své rychlosti.
23. března odlétali na letišti v Jelenici Honza Zelenka a Vlasta Macholda za pěkného jasného počasí s ARC A2, Honza navíc poprvé nastoupil do kategorie „retro“ s novým Lionem.
Ze stejného dne se také ozval František Machač. A poslal pár řádek z toho trápení.
V pondělí se Štěpánem přijíždíme na louku pod lesem a podle předpovědi má foukat JV do dvou metrů. Parádní teplo, dva metry, téměř ideál. Natáhnu gumicuk a jde se na start. Po nějakém větru ani památka. Do padesáti metrů na vleku paráda a potom jako kdyby tam byl uvázaný papírový pytel od cementu. V tom to fouklo, ale do zad, výška tak s bídou 70 metru. První start a hned tohle, fouká to stále ze SZ. Otočíme gumicuk, hned na vleku to Štěpán trefil, než přistál, tak vítr JV. Stěhovat se mi to stále nechtělo, tak jsme natáhli dva gumicuky proti sobě, co louka dovolovala a my stáli, dalo by se říci uprostřed. Foukalo to chvíli na jihovýchod, chvíli na severozápad. No variabl k zbláznění. Byla to loterie se starty a taky turistický oddíl. Na tu hrůzu kolem, to Štěpán ulítal bezvadně. Já po totálně destrukčním zásahu zubařky nelítal. Měl jsem hlavu jako brontosaurus. Odlítal jsem to ale hned následující den, s čistým štítem v mnohem lepších podmínkách.
Následující den odlétali kluci Hruškovi, LMK Kamenné Žehrovice.
Ve čtvrtek 24.3. jsme s Honzou odlétali březnové kolo korespondenční soutěže. Z práce jsem přijel až okolo čtvrté odpoledne. Honzu jsem přemlouvat nemusel. Do auta jsme dali Sluku a Thora, které jsem měl ještě sestavené a nabité z Lánské soutěže. Něco po čtvrté jsme už na letišti Velká Dobrá natahovali gumicuk. Foukal mírný vítr napříč plochou ve směru od Kladna. Sluníčko celkem nízko a už začínalo být docela chladno. Na nic jsme nečekali a začali létat. Vždy jeden start já a druhý Honza, takže taková soukromá mini soutěž se stejnými podmínkami pro každého. Se Slukou se mi dařilo celkem dobře. Je to tím, že téměř nesahám do řízení, jen vytrimuji a nechávám jí létat skoro volně. Po třetím kole a prvním letošním maxu mě popadla pýcha a po nízkém průletu „na rychlosti“ jsem provedl stoupavou zatáčku s okamžitou ztrátou rychlosti a pádem po čumáku na zem. Tím jsem obnovil staré zranění – komplet přeražený trup před ocasními plochami. Ale jelikož má tato Sluka už hodně za sebou a my měli vteřiňák, trup jsme slepili a za pár minut opět létali :-). A nevedlo se nám vůbec špatně. Thor přišel na řadu jako druhý. V mírném vánku a končící termice ukázal své přednosti a my celkem snadno zalétali potřebné tři maxy. Jen mě se v první startu nedařilo, neboť jsem „utíkal“ před přistávajícím letadlem a let do bezpečí proti větru byl vykoupen výškou. Honza ve třetím kole lehkomyslně zahodil max přistáním do pole, což už u takto zkušeného modeláře beru jako neomluvitelnou chybu, takže si vyslechl… 🙂 Ve čtvrtém startu se naštěstí zachránil, ale posunul náš rozlet o pár minutek dál, takže já svůj rozlet přistával, když slunce zmizelo za stromy a Honza už létal celý rozlet za přicházejícího šera. Naše létání tedy nemělo úplně optimální načasování, ale s výkony jsme spokojení a jsme rádi, že jsme do soutěže naskočili, byť až ve třetím kole.
V tomto datu též odlétal Pepa Hejsek, který zde také popisuje svoje březnové zkušenosti.
Březnové kolo korespondenčky jsem odlétal ve dvou dnech. Na létání, ve čtvrtek 24. jsem si vzal kromě A dvojky nové letadlo Širchána od ing. Pospíšila. Domníval jsem se, že to půjde dobře a bez problémů. Kluz je výborný, zatáčí to dobře, bohužel jakmile se trochu rozjede, ihned se objeví nepříjemný flutter. Takže raději jen pár skoků na A dvojkovém gumicuku a doma potáhnout druhou vrstvou potahu. S A dvojkou to byla už jen radost (pokud jsem to nepokazil já). Bylo 15°C, přes plochu vál východní větřík 2-3m/s a v pravidelných intervalech chodily termické bubliny. Muselo se opatrně, protože za bublinou vždy následovalo poměrně silné klesání doprovázené studeným větrem. Takže velmi vydařené odpoledne.
Následující den jsem dopoledne vytáhl Žehrovice a nevím jak kde, ale zde bylo ideální počasí. 17°C, mírný jihovýchodní vítr cca 2m/s a termika naprosto všude okolo, což zde, vzhledem ke konfiguraci terénu, je velmi vzácné. Jako každý trouba, tedy i já, jsem si při třetím startu byl již tak jistý, že to dám, ale bylo to pouze 186″. Tak zpět (já) na zem a čtvrtý pokus s potřebnou pokorou. Rozlet, to byla už jen čirá radost z létání.
Až z maďarské Rajky, obce ležící pouze několik km jižně od Bratislavy, se ozval Martin Polák. Prozradil totiž, že doma ve skříni ukrývá Čížkovo Káně. Povedlo se mi ho přesvědčit k létání v této korespondenční soutěži. Napsal nám k tomu alespoň pár slovíček:
Počasie: mierny vietor do 1,5 m/s; teplo 21,5 stupňa. Časy mi merala moja manželka Eva Poláková.
S pozdravom Martin Polák.
Následující den pak ještě odlétal v Podhořanech Vlastimil Hývl se svoji La Mouette, časoměřiče mu dělal zkušený Josef Bíbr, autor známého větroně Limit.
A poslední text dorazil ze Slovenska, od Pavla Rábka. Píše v něm:
Pozdravujem v mene Klubu leteckých modelárov v Močenku. V prvom jarnom mesiaci sme mali príležitosť viackrát odlietať, ale našu jednotu rozbili ochorenia. Tak sme si to aj podelili. V nedeľu 6.3. panovalo počasie tak typické pre skorú jar u nás na nížine. Obloha spolovice zatiahnutá. Teplota do 10 stupňov. Vietor do 4 m/s, sa občas upokojil a neskôr úplne prestal. Termika striedala hlušinu v ostrých kontrastoch. Buď bola silná, alebo úplne nič.
Za zmienku stojí posledné naletené maximum, Ludovíta Peca, kedy model v bezvetrí letel ako voľný, lebo pilot nezapol prijímač. Našťastie pristál asi 200 metrov od miesta štartu, po 17 minútovom lete.
Děkuji všem za zaslané výsledky, za fota a texty, zkrátka za velmi dobrou spolupráci s vámi. A s blížícím jarním počasím čekám na další rozšíření počtu modelářů v naší soutěži.
Josef Kubeš
