Létané kategorie: Texaco, ½ Texaco, ELOT dle kalendáře svazu modelářů ČR.
Hlavní pořadatel a zároveň ředitel soutěže: Ladislav Horák.
Soutěž se létala na modelářském letišti LMK Hořice. Při pohledu na předpověď počasí bylo jasné, že to budou „galeje“. Ještě štěstí, že soutěžící nemusí chodit daleko pro model po přistání na rozdíl od „volných“ kategorií. Po celou dobu soutěže byla modrá obloha a až ke konci soutěže se objevovaly ze severu chomáčky cirrů. Jak někteří soutěžící přiznali, ně vždy po celý let měli model pod svojí vizuální kontrolou. Když jsem v půl desáté přijel, ihned po vystoupení z auta mi bylo jasné, že meteorologové nelhali. Ve stínu u maringotky jsem našel jak soutěžící, časoměřiče i několik diváků, bývalých modelářů nebo plachtařů. Každý měl před sebou něco na osvěžení, neboť bufet, zajišťovaný Jardou Vágenknechtem se na akci výtečně připravil. Účast byla značně komorního provedení: Byli tam hořičtí, Jiří Voborník , Luboš Režný, Martin Mádle, Jarda Vágenknecht. Z blízkého okolí přijeli Miroslav Číp a Milan Pelíšek. Létal i ředitel akce Láďa Horák.
S čím se létalo:
Texaco: Vágenknecht s Kerswapem – motor MVVS 10 D, Voborník – Record Breaker – motor MVVS 10 D, Režný – PB-2 s MVVS 10 D, Pelíšek PB-2 – motor zážehový vlastní konstrukce a stavby o obsahu .9, 17 cm3. Horák – KL 61, s MVVS 6,5 D. Lanzo Bombera měl Mirek Číp. Rozhodl se nelétat.
½ Texaco: Luboš Režný s TOP Banana, Mirek Číp s Kerswapem a Langostou a Martin Mádle s Centaurem.
ELOT: Horák – Cumulus, Mádle – Gool.
Průběh soutěže:
Létat se začalo po 11té hodině. Bohužel „Thermoska“ ještě termiku neuvařil, čemuž odpovídaly i letové časy. Tak asi po hodině létání jsme šli znovu do bufetu, kde jsme se věnovali bohulibé činnosti. Jarda přivezl z Makra výtečné klobásy, k nim čerstvý chleba a hořčici. Další pivo, limonáda nebo káva doplnily hladinu spokojenosti při výměně zkušeností a diskuzi ve stínu pod nataženou plachtou. Na sousedním letišti se plachtaři po 13té hodině také začali rojit což byl i pro nás impuls k dolétání soutěže. Termika už skutečně byla, jak potvrzuje výsledková listina. Po velkém občerstvení donesl své modely i Láďa Horák. Když odstartoval, tak to tam vždy bylo. Navíc používal neotřelý způsob létání, jak dokazuje přiložená fotografie. Teplota vzduchu na slunci převyšovala 33 ° Celsiovy stupnice, tak ani všichni soutěžící neodlétali povolený počet startů. Jak to slunko působilo, vidíte i na výsledkové listině, kdy dosažené maximum v Elotu připsal ředitel Horák ne ke svému jménu, ale Milanu Pelíškovi. Pro zajímavost uvádím, že v celé soutěži byla nalétána pouze dvě maxima. V Texacu je nalétl Jarda Vágenknecht a Elotu Láďa Horák.
Ceny byly klasické, medaile a diplom. Každý účastník dostal i sponzorský dar balíček bílého a červeného Dobrovodského kysaného zelí, které vyrábí zemědělské družstvo Podchlumí, Dobrá voda u Hořic. Jen proto zelí se oplatí do Hořic přijet. Byli by jste doma pochváleni, že jste ze soutěže nepřivezli je trosky, ale i něco v domácnosti využitelného. Přikládám také výběr z fotografií, které jsem jako začátečník nafotil. Z 80 ti jich několik pro ilustraci předkládám, včetně pracovní výsledkové listiny. Věřím tomu, že se najdou zájem o informace ze soutěže, proto je posílám co nejdříve k publikování na webu Samu 95. Doufám, že se podaří zveřejnit i výsledky dalších soutěží, které v letošním roce proběhly, včetně vlajkové soutěže SAMu 95, Memoriál Radoslava Čížka.
Když napíšu, že v Hořicích je vždy dobře a pohoda, může mi někdo lát. Píšu jen pravdu. Rád jsem si udělal hezký výlet a když mě Láďa Horák hned po příjezdu přesvědčil, že pokud mám stopky mohl bych měřit. Dělal jsem to rád.
Mladějov na Moravě, Honza Kypta