Kdo se účastní větroňářských soutěží, tak ví, že náš rodinný tandem létá v kategorii ARC-A2 tradičně s modely Saturn a Čáp od Radoslava Čížka. Jirka junior sedlá Čápa a já Saturna. Oba modely jsem před lety postavil, a protože Jirka junior projevil zájem létat s ádvojkou, nebylo lepší volby, než mu postoupit Čápa. Jirka junior v té době zkoušel létat s RESkou Sambou ze svazové stavebnice, ale Čáp mu padl ihned do ruky, a tak dal přednost historické kategorii před tou svazovou. To je již několik let zpět. S Čápem létá dodnes.
Asi po dvou letech Jirka přišel s tím, že by si rád postavil vlastního Čápa. Proč ne, byl jsem rád, že má o lepení zájem a tak jsme se do toho pustili. Já jsem připravil šablony na žebra a Jirka řezal. Osobně vždy začínám přípravou žeber jak pro výškovku tak pro křídlo.
Jirka lepil výškovku a já jsem pro něj připravil nosníky. Po zkušenostech z kroužku jsem výřez v žebrech pro nosník udělal jen jeden. Žebra tedy Jirka nasadil ze shora na nosník. Je to pohodlné. Stačí udělat jen jednoduchý přípravek, aby prohnutá žebra byla nasazena správně.
V nosníku již byla zalepena spojka pro ucho. Ten jsem složil ze dvou nosníků a výplně z balsy. Je to pevné a křídlo se pak příliš nekroutí. Šlo to jak na drátkách.
Ucho Jirka slepil zvlášť, ale až po přípravě pro lomení. Udělal jsem ještě přípravek pro negativní nakroucení ucha.
Nakonec jsme obě části spojili pomocí již předem zalepené spojky. Spojka byla kombinací duralu a překližky. Pak teprve byla přilepena náběžná hrana…
…a napasováno žebro v lomení. To jsme udělali ze čtyřky balsy.
Teprve pak Jirka začal připravovat odtokovku. Ta se dělala ze smrku o rozměru 8X2 mm. Byla vybroušena do klínu na brusce a připraveny zářezy na žebra. Zářezy řezal Jirka na lupénkové pilce. Šlo to perfektně.
Obvyklá chyba děcek v kroužku je, že si nevědomky posouvají různě lištu po plánku a pak jim rozestupy mezi žebry nevychází. Jirka si to trochu odbyl při lepení VOP, ale na křídle již si dával větší pozor. Tehdy mu bylo asi třináct, takže dozor byl nutný 😊.
Křídla byla zkompletována, bylo nutné vyrobit koncové oblouky
Ty jsme vyrobili z dvojky balsy, neřešili jsme kroucení pediku.
V mezičase Jirka omotal spojky v lomení a v kořenech křídla silnější nití. V kořenech hustě a v lomeních uší s rozestupy. Šlo mu to pěkně, ale lamentoval, že to moc nepřibývá.
Jenom ty trojúhelníky měly mít leta jinak. Ale to je drobnost. Nakonec kořeny křídel vyztužil balsovým potahem dle plánku.
Trup byl ale jiný příběh. Je to nejsložitější část celého modelu. Jirkovi „žbrdlínkování“ šlo celkem od ruky a tak to nevypadalo zase tak špatně. Berte to tak, že ve 13 letech stavěl celkem složitý model, když přeskočíte rovnou z házedel a átrojek na něco takového.
Přepážky jsme nakonec vyřezali z lehké březové překližky o síle 4 mm. Dělalo se s tím celkem dobře.
Protože jsem neměl doma lípu, tak jsem ze stejného materiálu udělal i hlavici. Jirka ji jen dobrousil.
Sestavit trup byla již pak paráda. Nakroutili jsme nad plamenem zbývající smrkové lišty a zalepili je do trupu.
Dokončili jsme trup a dolepili kormidla. Jirka postupoval klasicky, tedy tvary jednotlivých dílů si vypíchal do balsy, pak spojil tužkou a vyřízl. Takto mě to učil Vláďa Horák kdysi v kroužku.
Připravili jsme bambusovou štěpinu a přilepili na spodní kormidlo.
Jediné, co jsem nyní udělal já, bylo vyříznutí vstupu do čumáku, aby se tam daly zabudovat serva a baterka s vypínačem a dolepit bovdeny na táhla. Tuhle část práce na modelu příliš nemiluji. Ale vždy se „kousnu“ a udělám to.
Model v této podobě byl vystaven v roce 2021 na výstavě 100 let Radoslava Čížka.
Od té doby ležel na skříni a Jirka o něj ani nezavadil. Respektive zavadil. A to tak, že model spadl ze skříně a rozbil se. Letos v červnu mě to už naštvalo. Říkal jsem si, že modely je potřeba dokončovat. Válet na skříni se nesmí. Tak jsem to nakonec z té skříně sundal a začal opravovat různá poškození. Především na trupu byly různé šrámy a chyběla žbrdlínka, která se odporoučela při pádu. Celé jsem to překytoval a zabrousil. To samé jsem udělal, z křídly a VOP. Po dokončení jsem to celé potáhl. Vzal jsem vlies od Martina Křesadla a vytvořil jásavou kombinaci. K lepení jsem použil tyčinku na papír. V mezičase jsem uřízl duralové spojky do křídel. Dural z Boeingu vše podrží 😊.
Nakonec jsme dodělal trimovací pásky a celé to vypnul žehličkou. Práce čistá a doma nesmrdíte. Při pěkném červnovém počasí jsem pak model nalakoval venku na dvorku a bylo hotovo. Vyvážený byl model sám, potom co jsem dal do čumáku baterku. Není v něm zatím ani gram olova a váhou jsme na 440 gramech.
Pro Jirku bylo překvapení, že jsem model nakonec dokončil. K zaklouzání došlo nadvakrát. Ráno za klidu jsem zajel na letiště zjistit, jak se model chová. Bylo to velmi potlačené, tak jsem jej vzal domů a připravil si podložky pod výškovku.
Večer jsme pak zašli na doberské letiště společně s Jirkou. Už jsme jen poladili kluz odebráním jedné podložky. Nezkoušeli jsme gumicuk, protože jsem ještě neměl udělaný háček. Ten jsem dodělal až další den.
Skutečný zálet se konal až po dovolené 22. 7. 2023. Model letěl perfektně za bezvětří, na kormidla reagoval velice pěkně. Ještě trošku poladíme kluz ve větru a možná vlek. I tento model musíme „zažít“, stejně jako každý modelář. Model na nebi vypadá krásně a let je odměnou za stavbu. Jistě mi dáte za pravdu, kdo to nezažil, netuší jaké to je.
Občas ty naše mladé musíte postrčit, jinak by se model ještě teď válel na skříni v prachu.
Jirka Hloušek
Foto: Jiří Hloušek