Dnes se podíváme na anglický model, který čerstvě postavil Pepík Kubeš. Model je to anglický a vznikl v roce 1970. Jeho autor Dave Hughes se s ním v roce 1970 zúčastnil místního šampionátu South Midland Area Chamiponships. Tento se létal na 29 kol a Dave v něm obsadil 6 místo. Sám říkal, že model je „vějička“ pro kolegy, kteří preferují svahové létání a mohli by s tímto modelem létat i termiku na rovině. Ostatně Ascender v překladu doslova znamená naviják.
Ale předejme slovo Pepíkovi:
Tenhle eroplán upoutal určitým způsobem moji pozornost již v roce 1971, kdy vyšel jeho plánek v časopise Modelář 2/71. Pak uběhlo více než padesát roků mých modelářských aktivit v jiných kategoriích. V loňském roce jsem se začal postupně zajímat o stavbu historických RC modelů. Protože jsem se dříve několik let věnoval létání s tehdejšíma A dvojkama, tak jsem se k této kategorii opět vrátil, avšak ve verzi s RC vybavením. Začalo to malým větroněm Corsair, následoval Aloš 10 od Aloise Šilda, pak Čížkova Expe a Saturn, k tomu ještě dánská A dvojka Pjerri z roku 1950. Zároveň mne však přitahovaly i RC modely z doby mého mládí, tedy ze šedesátých a sedmdesátých roků. Moc se mi líbil již tehdy Lion od V. Haškovce. V době kdy vyšel jeho plánek, tedy v roce 1971, jsem však neměl jako student průmyslovky možnost zakoupení byť jen jednokanálové soupravy Mars, takže tenkrát ze stavby sešlo a já se věnoval dále létání s volnými modely více kategorií.
V loňském roce jsem si tedy tento dluh splnil a Liona jsem dle plánku postavil a zalétal pro kategorii „Retro“ dle pravidel klubu SAM 95. Létání s ním je poměrně příjemné, ale – nějak podvědomě jsem cítil, že by to chtělo něco většího. Probíral jsem se spoustou dostupných plánků a starými časopisy Modelář, až jsem si vzpomněl na Ascendera. Model je typickým představitelem anglické školy přísně účelových termických větroňů z přelomu 60. a 70. roků. Pro mne je zajímavý především delším trupem, než v té době u nás bylo obvyklé, a poměrně jednoduchou stavbou. Při svém mnohaletém létání s pokojovými modely jsem vycházel vždy ze skutečnosti, že čím je model sestaven z menšího počtu dílů, tak tím je jeho celková hmotnost menší. A ono to platí kupodivu i u modelů jiných kategorií, Ascender je právě zářným příkladem.
Vzhledem k dlouhému trupu jsem se nejprve věnoval výběru kvalitní balzy na trup a ocasní plochy. Zároveň bylo potřeba umístit uložení zdrojů, přijímače a serv co nejvíce do předku modelu. Rozměry použitého materiálu byly původně v palcových mírách, bylo tedy potřeba vybrat z prkének balzy o nejbližších dostupných rozměrech. S nakreslením původního profilu mi pomohl nakonec velmi rychle a ochotně Sláva Štorek, za což mu patří ode mne poděkování.
Začal jsem tedy nejprve slepením ocasních ploch. Ty jsou velmi jednoduché. U VOP jsem ponechal její připevnění k trupu okem gumy, pouze v náběžné a odtokové liště jsou asi v délce 60 mm zaoblené hrany zpevněny smrkovou lištou 2×6 mm.
Trup je v podstatě bednička, sestavená ze čtyř prkének balzy tl. 2,5 mm zrcadélkového řezu. V rozích jsou na bočnice nalepeny smrkové lišty 3×3 mm, v zadní části jsou po přilepení k bočnicím poněkud zbroušeny. V místě náběžné a odtokové lišty jsou v trupu dvě přepážky z překližky 1,5 mm. Ze stejné překližky je i přední přepážka za hlavicí. V přední části jsou uvnitř bočnice trupu zpevněny překližkou 0,8 mm, stejným materiálem je pak zespodu přelepena z vnější strany přední část trupu, až k odtokové hraně křídla. Přepážky v zadní části trupu jsou vytvořeny z balzových lišt o rozměru 3×8 mm. V místě uložení bukových kolíčků pro připevnění křídla a VOP jsou bočnice z vnitřní strany zpevněny balzou tl 3 mm, z vnějšku pak překližkovými kroužky.
Při stavbě křídla bylo použito lehké, vesměs také zrcadélkové balzy tl. 1,5 mm. Bylo potřeba trochu improvizovat ve spojení obou křídel, neboť v textu uvedenou duralovou trubku nemám k dispozici, a musel jsem ji nahradit poměrně těžkým ocelovým drátem o průměru 6 mm. Tato spojka je tedy z důvodu velké hmotnosti zkrácena na pouhých 180 mm, a je zasunuta do trubiček z novinového papíru, které jsou zalepeny mezi nosníky.
Zároveň jsem ale vynechal spojky křídla z bukových kulatin, neboť přenos síly přes tento materiál do balzových žeber nepovažuji za zcela vhodný. Samozřejmě je možné tyto bukové spojky do křídla vsunout. Pokud jde o žebra křídla, jsou vybroušeny ve dvou blocích mezi překližkovými šablonami. Většina je jich z balzy tl 1,5 mm, pouze žebra v kořenu a v místě lomení jsou z tvrdší balzy tl. 3 mm. Mám ze stavby volných modelů ještě takový zvyk, že všechny žebra pak postupně vážím na váze s přesností 0,01 g, a tuto hmotnost si na žebro tužkou poznamenám. Při stavbě pak nejtěžší žebra lepím do středu křídla, a u konce křídla mám použita žebra s nejnižší hmotností. Možná to někomu připadá jako zbytečnost, ale rozdíly ve hmotnosti žeber řezaných z jednoho prkénka mohou být až ve dvojnásobné hmotnosti. Obdobně vybírám i materiál na tuhý potah křídla, případně odtokovou lištu. Protože balza není nikdy naprosto homogenní materiál, je vždy v délce prkénka možno najít konec s větší hmotností, a tedy větší pevností. Ten vždy použiji ke středu nosné plochy. Odtoková lišta je zde tvořena ze dvou pásnic o tl. 1,5 mm. Já jsem ještě odtokovku doplnil stojinou ze stejné balzy v přední části mezi žebry, čímž došlo k jejímu řádnému zpevnění.
Při výrobě žeber v bloku pro ucha křídla bylo potřeba použít tkzv. falešných žeber z balzy o síle 5 až 6 mm, jinak by úkos při malém počtu žeber vycházel příliš strmý. Falešná žebra mohou být samozřejmě ze značně nekvalitní balzy, neboť po vyjmutí z bloku jsou již pouze k zahození.
K sestavování nosných ploch používám nejraději lepidlo Kanagom. Před potahováním, respektive před přebroušením kostry potom kostru celého modelu prolepím mírně zředěným Herkulesem, který do všech spojů a ze všech dostupných stran nanáším štětečkem. Toto zředěné lepidlo tak zateče do všech případných nepatrných mezer a kostra tak získá značně na pevnosti. Toto lepidlo používám i k lepení tuhých potahů nosných ploch a k sestavování „bedničkových“ trupů. Vteřinové lepidlo používám při stavbě pouze minimálně v místech, kde je to bezpodmínečně nutné.
Trup modelu je potažen tenkým japanem, nosné plochy a SOP pak vliesem. Následovalo lakování, doplnění posuvného vlečného háčku a vyvážení.
Pak už jsem pouze čekal na počasí pro zálet. 29. 3. 2022 nebylo již úplně nejvhodnější, na kladenském letišti vál vítr zhruba o rychlosti 4m/sec, ještě však nebylo příliš chladno. Takže v podvečer před 18 hod jsem nejprve Ascendera několikrát klouznul z ruky. Následovalo ještě dodatečné dovážení do „čumáku“ olovem o hmotnosti 31g, a model šel na gumicuk. Startovní hmotnost je tedy 844g, celkové plošné zatížení 17,8g/dm2.
První start – tedy s trochu mírnějším natažením gumy s vypnutím asi v 70 metrech, a první pocity z letu. Model kupodivu prakticky neklesal, po krátkém hledání se usadil v širší stoupavé oblasti a tak první let skončil časem 11:45 min. Překvapením pro mne bylo, že i přes poměrně malou hmotnost model pronikal proti větru, který v té době dosahoval v nárazech hodnot přes 5m/sec.
Zbývá tedy doplnit popisky na křídlo a s Ascendrem se potom účastnit dalšího kola naší korespondenční soutěže v kategorii „retro“.
Zdraví vás Pepik Kubeš
Já jenom dodám, že plánek je možné stáhnout zde.
