Vážení přátelé,
končí další rok činnosti našeho klubu, další modelářská sezóna. Je tedy čas na jakési ohlédnutí se. Nechci hovořit o činnosti klubu, od toho jsme měli výroční členskou schůzi. Tentokrát mi dovolte pár postřehů ze života modeláře, soutěživce a “funkcionáře”.
Před rokem jsem se stal “prezidentem” klubu a ještě rok mě čeká. Na konci roku 2020 budeme volit vedení klubu na další dva roky. Mám to štěstí, že ve vedení klubu jsme celkem na stejné vlně. Tak se dá zvládnout spousta věcí. A ať chceme, nebo ne, spousta věcí je neustále k řešení.
Jako nováčka v kategorii historických modelů mě ze začátku mátlo to množství pravidel – SAM 95, SAM 78, KHMM, MČR, ME… a taky mě překvapovala jakási vzájemná neúcta mezi kluby i některými jedinci. Neboť vše co děláme, mělo by nám přinášet radost, obzvlášť když jde o koníček. Proto jsem se od začátku snažil a snažím sblížit jednotlivé skupiny. Myslím, že určitý pokrok nastal, rozdílné názory a staré křivdy jsou ale stále přítomné… Co se pravidel týká, začínajícího historického modeláře musí tato nesourodost zákonitě odradit. Tady vidím, že implementace evropské směrnice o provozu RC létajících zařízení a s tím spojený plánovaný přechod historických modelářů z klubu SAM 78, pod KLeM, udělá více práce, než by se samostatně komukoli povedlo. Jde o to, že se pravidla pro historické modely stanou součásti sportovního řádu KLeM. Dohodneme-li přijatelný kompromis, budou platit jedny pravidla pro všechny. Něco ztratíme, něco získáme. Největší plus bude pro pořadatele soutěží. Odpadne problém pojištění soutěží ale i tréninkových letů – budou pojištěny hromadnou pojistkou KLeM. Prso bijcům a zastáncům čistoty rasy připomínám; že za celý letošní a loňský rok neproběhly klubové soutěže bez místních úprav pravidel. Zároveň jsem ale nezaznamenal jediný oficiální protest proti tomu, že pravidla na soutěži neodpovídají zcela oficiálním pravidlům. Tedy beru to tak, že každému jde spíše o to si v klidu zalétat, “zasoutěžit” a odfrčet domů, (pokud možno ještě tak, aby se nemusel ohřívat sváteční oběd).
Co se soutěžení týká, při pohledu na kalendář akcí 2020 je jasné, že soutěží je stále hodně a proto nelze počítat s výrazným zvýšením počtu soutěžících na jednotlivých akcích. Zůstávají tak spíše lokálního charakteru a jedinou výjimku tvoří MČR. Tím, že se honíme za výsledky, vytrácí se typová různorodost, ale to je jasné. Máme-li v jedné kategorii létat s letadly s rokem vzniku 1930-1950, většina bude létat s letadly z roku 1950 a někteří i “trochu dále”. Z demografického hlediska je zřejmé, že zcela chybí kategorie modelářů ve věku 0-40 let, když tedy nepočítám těch pár potomků, které nutíme aby jezdili s námi a tím nám vytvořili patřičné alibi. U nás v klubu je nejpočetnější skupinou kategorie 70+. I to musíme mít na zřeteli při vymýšlení novinek, ať už technologických, nebo organizačních.
Pořádáním MČR jsme si dokázali, že umíme udělat velkou soutěž a také, že na ni dokážeme sehnat peníze. Nebylo to lehké a bez pomoci kamarádů a jejich známostí by nám nikdo nic na čestné slovo nedal. Nejsem přítel věcí zadarmo a myšlenka “rozdejte peníze, které jste získali” mi nesedí. Musíme myslet na budoucnost. Může se stát, že za rok, dva, už nám peníze ani materiál na ceny nikdo nedá. Bude krize a my budeme rádi, že z klubových rezerv budeme pořádat soutěže dál. Přemýšlím, jak zapojit členy klubu do pomoci při pořádání našich akcí. Kdysi jsem byl ve vedení aeroklubu Kladno. Na můj návrh jsme výrazně zvýšili brigádnickou povinnost, za což jsem roky sklízel neutuchající obdiv zbytku mužstva… Kdo nechtěl pracovat, platil. U nás v klubu to nejde, neboť ke svému létání klub nikdo nepotřebuje. Ale desítky tisíc korun proplacených externím brigádníkům na MČR ukazují, kde máme rezervy. Jednu velkou akci ročně bychom měli organizačně zvládnout s pomocí vlastních členů. Jsem rád, že jsme některými “novinkami” na MČR trochu rozhýbali ledy a někteří organizátoři plánují pro příští rok trochu dbát na kulturu stavby a soutěže.
Přeji si, aby Memoriál Radoslava Čížka byl v roce 2020 oslavou historických a retro modelů a setkáním stejně postižených jedinců. Jak se nám to povede, ukáže čas. Zároveň ale zůstává Memoriál R. Čížka nejstarší a největší soutěží historických větroňů a putovní pohár je opravdu krásný!
Jak jste jistě zaznamenali, vydávání Informačních listů pokračuje. Je dobře, že IL nadále vycházejí. Připomínám pravidla distribuce: Všichni členové SAM 95, kteří mají email, dostávají IL zdarma do své webové schránky. Kdo chce dostávat tištěnou verzi IL, požádá o to a zaplatí 100 Kč na roční poštovné. Potom mu IL budou chodit poštou. Členové klubu, kterým je 80 let a více a požádají o tištěnou verzi, dostanou IL poštou zdarma. Připomínám: že do konce roku mají všichni členové klubu, ve věku 16-79 let, povinnost zaplatit 100 Kč členský příspěvek na rok 2020. Členové nad 80 let by měli vždy na přelomu roku vyjádřit svůj úmysl být dále členy klubu.
Vážení členové klubu. Na závěr mi dovolte všem připomenout. Náš klub není o výboru a prezidentovi. Kdo máte co na srdci, napište mi to. Budu za to rád a určitě se tím budeme ve vedení klubu zabývat. Demokraticky, to znamená, že rozhoduje většina. O chodu klubu mám jasnou představu, to ale neznamená, že je vždy správná a nemůže být v něčem jiná – lepší. Prostor byl hlavně v diskusi na sněmu. Škoda, že toho téměř nikdo nevyužil.
Tak tedy. Všem členům klubu, kteří zůstávají, děkuji. Těm, kteří ještě staví letadla, přeji, ať jim tato práce přinese potěšení. Těm, kteří závodí, přeji, aby si přes zimu postavili “brus” s jasným a doloženým původem, se kterým budou vyhrávat. A všem čtenářům, kteří dospěli až sem, blahopřeji.
Jiří Hruška, prezident SAM 95 Bohemia