Hloušek Jiří
Chtěl bych se podělit o pocity „začátečníka“ se stavbou historických modelů.
Po dlouhé odmlce jsem se opět vrátil k modelařině. Jak to tak bývá, nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, a tak v podstatě jsem začal znova. Technika je dnes mnohem dál než dříve, moderní materiály nám umožňují lepší výkony, designy letadel atd.
Jo moderní materiály, spousta lidí nedokáže stavět z moderních kompozitních materiálů, tvořit ve formách, vakuovat. Když se člověk podívá kolem sebe, zjistí, že nezbývá než takový „brus“ zakoupit u výrobce či autorizovaného prodejce. Nestaví se, ale pouze létá.
Člověk se může věnovat volným modelům, ale vhodných ploch a vhodných období v roce ubývá. Co dál?
Zajímavou alternativou jsou historické modely. Možnost si vyzkoušet staré postupy je velice lákavé. Po tom, co mě začali moji kolegové lákat ke stavbě historických modelů, „vyměkl“ jsem.
Co tedy stavět? Velice mě oslovil model historické A2 Saturn od Radoslava Čížka. Velmi slušivý model jsem viděl u Vládi Horáka a po tom co jej postavil i Roman Fousek, jsem se rozhodl.
Moje modelářské začátky i návraty jsou spojeny s klubem Kamenných Žehrovic a tak jsem radostně obstaral plánek a vrhl se do stavby.
Vyřezávat žebra, dělat zářezy do odtokové lišty je takový budhismus. Jste soustředěni na práci a nevnímáte čas. Říká se, že pokud děláte něco, co vás baví, do času vašeho života se to nezapočítává. Práce se špendlíkovou šablonou je nádhera, skvělá zkušenost. Takže si vlastně prodlužuji život.
Omotávám spojky křídel nití, kterou jsem získal od Tomáše Navrátila z klubu Prahy 4. Přes týden do místního Hobby centra chodím lepit. V mém druhém hnízdě není jiná možnost. Jsem trochu „za exota“, protože mezi tou omladinou jsem jediný, který nestaví ze stavebnice. Postupně si ale adepti zvykají, spokojeně lepí, a už je to tak nerozptyluje.
Hlavici vyřezávám z lípy. Vzpomínám na mou první hlavici, byla na A3 shodou okolností také od Radouše Čížka, ale už si nepamatuji, který model to byl. Možná ještě hnije v lesích u Kladna, kam mi jednoho dne „ufrnkla“. Trup je v podstatě hotov. Nakonec umisťuji do útlého a elegantního trupu serva, baterky a přijímač. Jsem spokojený a jde se potahovat.
Nespím, několik nocí nespím a přemýšlím jaké barvy a proužky na letadlo dát. Nakonec přišla myšlenka v kombinaci bílé, oranžové a střední modré. Už jí mám na svém Kadetu a P30 Boomeru. Bude to krása. O víkendu navštěvuji „Bau-cosi“ v Kladně, abych dané barvy nakoupil. K pokladně si přináším barvy fialovou a žlutou. No trochu se mi to vymklo z rukou.
Model je potažen, „odekorován“ samolepkou se jménem stroje a klasickým KŽ. To musí být, když jsem ze Žehrovic.