MEMORIÁL R. ČÍŽKA, 19. ROČNÍK

…aneb cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly.

Devatenáctý ročník Memoriálu Radoslava Čížka proběhl v neděli 19.5.2024 na letišti aeroklubu Raná. Na mě je, abych k této soutěži napsal pár řádků.

Jak všichni vědí, MRČ koncipujeme jako čistě větroňářskou soutěž, jakousi vlajkovou loď našeho klubu. V dobách dávných to byla největší soutěž historických modelů o mnoha kategoriích. V současnosti tuto úlohu převzalo MČR historických modelů.

Vzhledem k tomu, že žehrovická parta nemá vlastní letiště jsme odkázáni na pronájem plochy. Zázemí jsme našli na Rané a to z toho důvodu, že se na letišti dá spát a je možné půjčit si jídelnu s kuchyní.

Od počátku mého působení ve vedení klubu jsem chtěl, aby Memoriál R. Č. byl velkou, dobře organizovanou soutěží se zázemím pro soutěžící. Takovým letecko-modelářským setkáním s posezením. Nic z toho se nenaplnilo a pravděpodobně ani nenaplní. Byť jsme avizovali, že na letišti budeme už od soboty, bar otevřený, jídlo připravené, sešli jsme se jen tři, tedy já a Magda s Martinem Křesadlem. Magda se celou soutěž starala o kuchyň a  výčep, za což jí patří  velké poděkování. Profesionální hostinská totiž odmítla  „výtečnou nabídku“ strávit víkend na Rané a nic nevydělat. Na letišti s námi byli ještě časoměřiči, maturanti z SOU Dopravního v Praze Ruzyni.

Když jsem se ve čtvrtek přijel podívat na sekání trávy, které zařídil Pepa Hejsek – další dík, v návalu radosti z kvality plochy a aktuálního počasí  jsem objednal kompletní obědy pro všechny přihlášené soutěžící a jejich potencionální doprovod. Soutěžící nakonec nepřijeli zdaleka všichni. Také, ne všichni byli nadšeni, že musí odebrat a zaplatit stravu.  Po termínu k přihlášení, který byl stanoven proto, abychom mohli udělat startovní karty, tabulky a podobně se mi přihlásilo  ještě  šest modelářů z našeho žehrovického klubu. Ještě jsem je přihlásil a dobré skutky se začaly vršit.

V neděli jsme se tedy sešli. Předpověď věštila slabý variábl převážně od západu, plochu jsme pro tento případ vytýčili už v sobotu. Během brífinku, na kterém jsme rozhodli, že před obědem uděláme tři starty z důvodu předvídané bouřky, zjistila část žehrovické výpravy, že doma nechali výškovky. Jelikož se jednalo hlavně o juniory, povolil jsem jim jako ředitel soutěže  odlétat co stihnou po dovezení chybějících dílů – další dobrý skutek.

V průběhu dopoledního létáni se vánek měnil v zadní a nastala debata o změně směru startu. To jsem nakonec nepřipustil, neboť každý soutěžící měl různý počet startů – nelétalo se na jednotlivá kola  po kterých by se  celý start přestěhoval ( nelétat na kola je vždy chyba).  V průběhu oběda (12:00-13:00),  – polévka s játrovou zavářkou a guláš s pěti, přešla přes letiště bouřka s celkem silným deštěm.

V jednu hodinu jsme ale začali nesměle dolétávat poslední, čtvrté, starty. Vánek už byl víceméně do zad a tak výšky z gumicuků byly bídné. Pod dojmem z mého soutěžního letu, kdy jsem téměř nedoletěl na plochu určenou k přistání (sedali jsme za sebe), jsem povolil aby junioři mohli sedat i před sebe do lan, aby neměli samé nuly (většina letů byla teprve před nimi, neboť začali pozdě kvůli chybějícím výškovkám)  – další dobrý skutek. 

Počasí se ale udělalo solidní a junioři nakonec odlétali hezké výsledky. Byla pro ně vypsána samostatná kategorie – dle doporučení v pravidlech pro soutěže. A tak se nakonec stalo, že Tereza Kostečková měla nejvíce bodů, bohužel za jiných soutěžních pravidel, než měli ostatní, tudíž nemohla být celkovým vítězem. Mrzí mě to, ale je to spravedlivé. Veškeré mé kroky před i v průběhu soutěže vedly k tomu, aby si junioři co nejlépe zalétali.

Po bitvě je  každý generál. Jestli bude nějaké příště, bude to jinak.

Jiří Hruška, prezident SAM 95 Bohemia

sledky