Originál RAY MONKS – SAM 95 Bohemia

Tento článek je věnovaný Rayi Monksovi 1928-2018

Tento modelář mne velmi zaujal především moderní konstrukcí A2 Quickie a pak ještě jednou zajímavostí. Tou je jeho dlouholetá účast v reprezentaci Velké Britanie v různých kategoriích. Dostupných plánků od Raye však příliš není. Přesto si myslím, že je důležité tohoto muže modelářské historie zmínit. Tak trochu mi připadá, že má něco společného s jedním mužem naší modelářské historie a tím je Radoslav Čížek. Dokonce ti dva se museli potkat. Viz tato výsledková listina z Mistrovství světa z roku 1959.

Oficiální zpráva – Ray Monks zemřel po krátké nemoci 25. března 2018, měsíc po jeho 90. narozeninách.

Vypůjčil jsem si nekrolog autora Stuarta Darmona a pokusil jsem se jej přeložit a přiblížit osobu, skvělého modeláře, trochu jiným pohledem. Pohledem jeho známých a kamarádů.

Ray byl jedním z posledních pamětníků, který byl na samém začátku poválečného mezinárodního létání. Všichni znají jeho účast na mistrovství světa A2 z roku 1951 (v bývalé Jugoslávii), kde se umístil na čtvrtém místě se svou „Quickie“, radikálním ale jednoduchým modelem ve srovnání se složitými kluzáky upřednostňovanými „experty“ dneška.

Přimět Raye mluvit o minulosti se nejlépe dařilo ke konci láhve Madiranu, ale i tak to vyžadovalo opatrnost. Modeláři vzpomínají, jak jednou obdržel dopis od nadšeného zájemce o modelářskou historii ze Spojených států s žádostí o radu ohledně svého „Benzínového jednoplošníku“ z roku 1947. Rayova rada zněla: „místo toho postavit slušný model“.

Ray byl jediným britským jednotlivcem, který se kdy kvalifikoval do týmů Velké Británie v kategoriích F1A, B, C a D, a který získal medaile týmů ve všech čtyřech kategoriích, včetně týmových zlatých v F1C v roce 1967 (jako jednotlivec byl 10.) a v roce 1982 (jako jednotlivec 5.). Ve zmiňovaném roce 1967 Ray zjistil, že vítězný model Hanse Seeliga Gambrinus zcela mění hru.

Po návratu domů analyzoval silné stránky Gambrinusu – velkou tuhost a přesné nastavení modelu pro různé fáze letu – tyto vlastnosti pak použil do jeho zcela nového designu modelu, který zajišťoval kolmé stoupání s využitím nového motoru Rossi a vylepšeného křídla. Model poprvé exceloval na mezinárodním závodě velkolepým způsobem. Bylo to v roce 1971 na letišti Pierre Trebod ve Francii. Po rozletu se model stal prvním F1C, který nalétal maximum ze 4sekundového běhu motoru.

Když byl model v roce 1973 NFFS (National Free Flight Society) vyhlášen „modelem roku“, bylo potřeba mu dát jméno. Proto byl s kolegou Grahamem Walkerem svolán brainstorming. V pozdní noci podpořen lahví španělské brandy Veterano, model dostal jméno po zmiňované lahvi „Veterano“.

Ray byl asi padesát let tajemníkem a jediným „členem výboru“ Birmingham M.A.C .; žádné větší upřesnění této doby není možné, protože v jeho funkčním období, vedení klubu nezanechalo absolutně žádných záznamů – vůbec. Navzdory (nebo spíše kvůli) této anti-establishmentové kultuře se Birmingham za Rayova patriarchátu stal nejen velice úspěšným klubem na domácí scéně, ale také centrem mezinárodní zkušenosti a pokroku v oblasti volného letu.

Ray byl skutečný individualista a nebylo možné jej stereotypizovat. Byl velmi hrdý na to, že si vydělával na živobytí rukama, ale byl kultivovaný a kosmopolitní; měl široký záběr, četl neustále – jeho znalost středověkých evropských dějin byla přinejmenším na úrovni vysokoškolského studia. Žil sám a byl docela spokojený ve své vlastní společnosti, přesto také společenský a charismatický. Byl pečlivým perfekcionistou jak ve své práci, tak ve svém koníčku, ale považoval svůj vlastní vzhled za málo důležitý a doslova nikdy necítil potřebu úklidu.

Ray byl ve všech sférách – letecké modelaření, politika a kultura – internacionalista. Letěl a žil pro své vlastní uspokojení a nikdy nebyl šťastnější, než když lenošil na večerním slunci na Moncontour se svými přáteli, hromadou mušlí a správně chlazeným Pouilly-Fumeem.

Ray téměř celé století oral svou vlastní brázdu životem. Vyráběl časovače z hudebních strojků, sledoval televizi ve spacáku a mačkal uzeného lososa pod autobaterii. Až do samého konce nežil životem, který by se slučoval s průměrností současného moderního života.

Jirka Hloušek