Lepení je jednou z mnoha základních modelářských operací, jejímž cílem je pevně spojit dva či více dílů k sobě. K tomu, abychom dosáhli požadovaného výsledku, je nezbytné zvolit i příslušné lepidlo, které nám zaručí pevné spojení obou dílů. Snad každému je jasné, že než se rozhodneme k použití lepidla, musíme si položit otázku, zda lepidlo, které hodláme použít je vhodné k danému materiálu a zda zajistí požadovanou pevnost spoje.
Dnes na úvod malého miniseriálu do světa lepidel se podíváme na zoubek snad nejpopulárnějšímu lepidlu současnosti a to vteřinovému lepidlu. Jinak zvanému prstolep, sekuňďák, kyanoakrylát, vteřiňák, apod. Tento typ lepidla je možné využívat ve stavbě historických modelů bez omezení a s výhodami které poskytují, tj. rychlost stavby, ale i případných oprav.
Z chemického hlediska je jedná o třídu organických sloučenin využívaných jako rychle tvrdnoucí lepidla. Mezi takové látky patří například methyl-2-kyanoakrylát, ethyl-2-kyanoakrylát nebo n-butyl-kyanoakrylát. Vteřinové lepidlo je pevné lepidlo, zvláště pokud se použije na neporézní materiály nebo na materiály obsahující stopy vlhkosti. Je výborné i pro lepení živých tkání, a i když je to při běžném používání nepříjemný (až nebezpečný) vedlejší efekt, lze ho využít pro lepení tkání v chirurgii (bez šití). Dále se vteřinová lepidla se používají pro sestavování prototypů elektronických zařízení, leteckých modelů a mají velmi široké využití ve všech oblastech lidské činnosti.
Při jejich použití je ovšem dbát na bezpečnost, neboť okamžitě slepují kůži a sliznice. Jejich páry jsou toxické a dráždí citlivé membrány v očích, nosu a krku. Okamžitě polymerizují vlhkostí v membráně a stávají se inertní. Toto nebezpečí lze minimalizovat používáním v dobře větraných prostorách. Okolo 5 % populace se může při opakované expozici senzibilizovat na páry kyanoakrylátů, pak se u nich objevují příznaky podobné chřipce. Vteřinová lepidla mohou také dráždit kůži a způsobovat alergickou kožní reakci. Ve vzácných případech může vdechování par kyanoakrylátů spustit astma.
Vteřinová lepidla se dodávají v širokém sortimentu typů různých výrobců, které jsou optimalizované podle požadavků konkrétních aplikací, např. podle lepených dílů, zatížení, jemuž bude spoj vystaven, geometrie spoje, parametrů procesu, atd. Jejich adheze k většině materiálů je vynikající a pevnost lepených spojů ve smyku a tahu je velmi dobrá.
Obecně z modelářského hlediska rozlišujeme vteřinové lepidla na řídké, střední a husté. Samozřejmě existují i další varianty jako např. super řídké, gelové, na polystyren apod.
Výhody vteřinových jsou následující:
- čisté a snadné nanášení;
- velmi rychlá fixace součástí v požadované pozici;
- lepení široké škály různorodých materiálů;
- vysoká pevnost na velmi malých lepených plochách;
- neobsahují rozpouštědla.
K urychlení tuhnutí je možné použít aktivátor vteřinového lepidla ve spreji, s jehož pomocí můžete slepit i takové materiály, jako je například molitan. Stejně tak k rozlepení a očištění je možné použít rozlepovač, jinak zvaný debonder.
Aplikace vteřinového lepidla je snadná, ale občas se někteří z nás setkávají s problémem, jak vlastně nanést lepidlo na lepené plochy? Někteří lepidlo nanášejí přímo z lahvičky, jiní je přelívají do jiných speciálních apatárů a jiní zase lepidlo nanášejí nějakým nástrojem přímo z lahvičky. Samozřejmě existuje celá řada možností jak to udělat a zde jsou některé z nich a pár rad navíc.
1. Není zrovna nejlepší možností zapichovat a nechávat ve vršku lepidla jakýkoliv kovový předmět. Dochází k častému zasychání, což je k zlosti.
2. K aplikaci lepidla je možné využít některé z nabízených aplikátorů, ty lze zakoupit v modelářských prodejnách. Jedná se o špičky, silikonové hadičky apod. Vcelku dobré řešení, bez nutnosti jakkoliv upravovat špičku lepidla.
3. Další možností aplikace je zajít do nejbližší lékárny a zakoupit jehly. Je dobré si koupit různé průměry, tím je prakticky možné ovlivnit množství vytékajícího lepidla v závislosti na jeho druhu. Nezapomeňte ovšem odstranit ostří jehly. Občas se stane, že lepidlo v tomto aplikátoru zatuhne, řešení je snadné, nahřejte zapalovačem kovovou část. Tím dojde k opálení přebytečného lepidla a uvolnění. Vše opět funguje dále jak má. Občas to tak trošku vystřelí, ale není to nic dramatického.
4. Je možné si zhotovit různé pomocné aplikátory. Nejběžnější způsob je zapíchnutí jehly do vhodné násady a ubroušení či odstřižení jejího ouška, čímž vznikne taková vidlička. Tento způsob je hodně využíván plastikovými modeláři.
5. Víte, že když nalijete vteřinové lepidlo do vytlačeného důlku v modelíně, tak nezasychá tak rychle?
6. Je dobré si schovávat lahvičky a nástavce k dalšímu využití. Od vteřinového lepidla je snadno očistíte ponořením do acetonu.
7. V případě, když potřebujete odstranit vteřinové lepidlo z plastového povrchu, tak je dobré vyzkoušet debonder na některém nenápadném místě. Občas dochází k nežádoucímu naleptání povrchu. Na vině je debonder. Pak nezbyne nic jiného, než vyzkoušet jiný. Prostě není plast jako plast a ani debonder jako debonder.
P. Valtera