Když se člověk rozhoduje, čím bude pokračovat dál, tedy co bude stavět, co létat atd.. občas podlehne nějaké té výzvě a racionalita jde stranou. U mě takto vznikl nápad na stavbu modelu Žehrovice 2. Díval jsem se na plány různých modelů a pak jsem se zakoukal do jednoho plánku. Trup poměrně složitý, velký větroň a samozřejmě klubová příslušnost byly ty faktory, které mě inspirovaly. Krom toho se Žehrovicemi 2 úspěšně létá můj kamarád od mládí Roman Fousek.
Trochu odbočím, respektive zatočím k Romanovi. Neúnavného stavitele znám od mládí. Setkali jsme se v modelářském kroužku, který vedl Vláďa Horák (Vláďa? Ano on..). To bylo někdy v roce 1979 tuším. Seznámení bylo na základě toho, že můj otec se znal s Romanovým otcem od mládí (ta provázanost Fouskovic a Hlouškovic rodiny je dlouhodobá) a chlapi se spolu bavili, co dělají synkové. Nakonec zjistili, že Roman nastoupil do stejnému kroužku jako já. Otec říkal, že Roman je strašně šikovný a už toho mnoho postavil. Tak jsem se za Romanem vydal a zeptal se ho, cože to za tu chvilku postavil, a tak vzniklo naše celoživotní přátelství.
Takže jsem se rozhodl postavit legendární a zároveň hodně diskutovaný model Radoslava Čížka. Chtěl jsem se přiblížit co nejvíce originálu, a tak jsem přemýšlel, jaký plán použít. Nakonec jsem zvolil plán pana Mikulky, který mi připadal nejbližší plánku z modeláře z roku 1989. Model má nádherné tvary a určitě si zaslouží, aby byl stavěn.
Jako materiál jsem zvolil překližku a smrk, tedy tradiční „tuzemské “materiály. Balsy je na modelu minimum, ale nechtěl jsem některými díly zvyšovat váhu modelu. Ne všechno jsem ale dělal sám, žebra a přepážky do trupu mám vypálená laserem z překližky. Hodně mi to ušetřilo práci, i když ty výřezy před očištěním smrděly jako uzenářství. Naopak smrkové díly, jejich řezání a broušení mi přinášelo určité uspokojení. Především práce s pilou. Stejně tak lamelování odtokových lišt a náběžných. Ale o tom jsem se rozplýval v článcích kdysi publikovaných na tomto webu.
Samotné lepení je pak činnost,
která modeláři činí radost, protože to celé najednou přibývá. Skládáte díly
dohromady a najednou se z té hromady kousků vyloupne přesně definovaný tvar. To,
že radostně z 2D tvoříte 3D, jsem již také ventiloval letos na jaře. Když se
tak na to dívám, tak se vlastně neustále opakuji. Ale nemůžu si pomoci, já to
tak prožívám.
Nejsložitější na stavbě je
zmiňovaný trup. Ale kupodivu, nebyl to zas takový problém a vše jsem zvládl.
Model ve stavu volného modelu byl dokončen. Tou nádhernou konstrukcí jsem se
již chlubil. Dodnes mi to dělá radost alespoň na fotografiích, když už je
konstrukce potažená.
Měl jsem dva problémy, domyslet
klapku na směrovce a pak jak zamezit kroucení trupu. Přípravu klapek jsem
neustále odkládal, bylo mi líto do modelu řezat. Tak jsem v mezičase udělal
výztuhy z lišt 2×3 do konstrukce trupu. Po aplikaci se kroucení trupu zmenšilo
a byl jsem spokojený. Nakonec jsem se odhodlal a řízl do toho. Klapky byly na
světě a bylo nutné pokračovat s mechanizací, kterou také v lásce moc nemám.
Vždy mi to trvá dlouho. Zvolil jsem „hodinářské“ provedení uložení serv.
Později jsme na to nadával, v trupu je spoustu místa a já mám problém se prsty
dostat tam, kam potřebuji. Jenže já jsem zprvu chtěl mít všechno v jednom
místě.
Mezi tím jsem řešil barvičky. To
mi vždy dá práci, vymyslet, co se k danému modelu hodí. Napadla mě kombinace
tmavě modré, žluté a bílé. Obarvil jsem nejprve vlies žlutou barvou, pak
pokračoval modrou. Jenže ta modrá, která v lahvi byla tmavá, byla nakonec
světlá a moc pěkná. To už bylo jasné, že žlutý vlies bude odložen a model ponese
„kladenské barvy“, tedy modrou a bílou. Udělal jsem také neodmyslitelné
„žehrovské invazní pruhy“. Na originále ale Čížkův model nic takového nenesl.
Když se u mě zastavil Roman s kamarádem Markem z Bohumína, tak jsem předvedl právě čerstvě potažená křídla. Roman řekl „pěkný“ a Marek řekl „Baník“. Ne není to Baník, ale je to modrobílé letadlo. Ještě musím připravit nálepky. Tady zatím nemám jasno, jak budou vypadat.
Model je dokončen a připraven k letu. Jenže v neděli 20.9.2020, kdy měl být první vzlet modelu, se nic nekonalo. Spojky do křídel ležely v krabičce v Praze a já smutně koukal v Kladně. Tak jsem všechno odložil na jindy. Kdy to bude, je otázkou, o víkendu bude hnusně…
Jirka Hloušek